Většina účastníků nedělní demonstrace na pražském Staromáku tam nepřišla s touhou vyvolávat nepokoje, ale násilí je nepřípustné. Srovnání s protikomunistickými demonstracemi v osmdesátých letech neobstojí.
Listina základních práva svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, zaručuje lidem právo na pokojné shromažďování a to je dobře. Každý člověk musí mít možnost dát slušným způsobem najevo, co si myslí. Rozumím tomu, že mnohým lidem se vládní opatření proti COVIDu 19 nelíbí, například zavření restaurací a vlastně všeho kromě obchodů. Podle oficiálních statistik nejsou restaurace místy, kde by se přítomní masivně nakazili koronavirem a dokonce sám ministr zdravotnictví Roman Prymula nepožadoval úplné zavření hospod, ale omezení jejich otvírací doby do osmnácti hodin. Chápu tedy, že někteří z nás chtěli dát svoji nespokojenost veřejně najevo, i když já osobně bych na takovou akci nešel.
Avšak napadání policistů, ničení veřejného majetku, házení dlažebních kostek a všeho možného na strážce pořádku především ze strany fotbalových hooligans nemá s demokracii nic společného. Policie tak byla nucena zakročit tvrdě, aby obnovila pořádek včetně nasazení bombiček se slzným plynem. Naši násilníci mají štěstí, že české zákony nedovolují střílet do běsnícího davu gumovým projektily, což bych já někdy doporučoval. Podle ankety na iDNES.cz víkendové násilí v hlavním městě odsuzuje většina lidí, kteří také považují zákrok policie za adekvátní. Jsem rád, že řádění běsnící lůzy odsoudili i prezident republiky Miloš Zeman a premiér Andrej Babiš, se kterými se většinou neshodují. Naopak mě nepřekvapilo, že jsem dosud nezachytil žádné vyjádření Toma Ok amury, který jinak rád mluví ke všemu. Kdyby totiž policisty podpořil, tak se na něj sesypou jeho příznivci. Jestliže by naopak zákrok odsoudil, tak bude proti sobě mít velkou většinu obyvatel České republiky, a proto jako správný populista mlčí.
V diskusích na sociální síti se také objevily názory, že vlastně není rozdíl, mezi potlačováním protikomunistických demonstrací v osmdesátých letech a současnými policejním zákroky. Z vlastních zkušeností vím, že je to lež. Jedné takové demonstrace nezávislých iniciativ jsem se zúčastnil 28. října 1988 v Praze. Po rozehnání na Václavském náměstí jsme se přesunuli na Staroměstské náměstí, kde jsme si poslechli nějakého chartisty. Pak ovšem na nás nastoupila tehdejší policie zvaná veřejná bezpečnost, která nasadila i vodní dělo, jež nás řádně pokropilo. Ale to byla tak jediná shoda s nedělním zásahem, kde rovněž policisté použili vodní dělo. My jsme však tenkrát před dvaatřiceti lety neničili veřejný majetek a neházeli po policistech dlažební kostky ani nic jiného. Chovali jsme se slušně a v současnosti by si nás strážci zákona vůbec nevšimli. Nehledě k tomu, že tenkrát se shromáždění musela povolovat, kdežto nyní se pouze ohlašují a státní správa jejich případné nepovolení musí řádně zdůvodnit.
http://www.idnes.cz/zpravy/domaci/protesty-demonstrace-fotbal-hokej-praha-staromestske-namesti.A201018_095552_domaci_brzy#anketa-progress-A20201018_bur_548
