V pátek tomu bylo 30 let, kdy 600 km dlouhý živý lidský řetěz spojil hlavní města pobaltských republik – litevský Vilnius, lotyšskou Rigu a estonský Tallinn. Obyvatelé Pobaltí dali najevo, že ruské nadvlády už mají dost.
Přesně v 19 hodin 23. srpna 1989 spojily na patnáct minut své ruce na dva miliony lidí, což byla tenkrát zhruba čtvrtina obyvatel Litvy Lotyšska a Estonska. Byla to úžasná akce ještě v časech sovětské nadvlády, kdy tolik lidí projevilo velkou statečnost, v ohromném množství se sešlo a dalo najevo: „Rusové a komunisté, my už Vás tu nechceme.“
To datum bylo vybráno cíleně. V ten samý den před osmdesáti lety podepsalo hitlerovské Německo se stalinistickým Sovětským svazem tzv. pakt Ribbentrop – Molotov, v jehož tajném dodatku si rozdělily sféry vlivu. V podstatě se jednalo o dohodu dvou gangsterů o kořist a opět se potvrdilo, že komunisté a nacisté jednou zločineckou bandou jsou. Stalinovi tak připadly nejdříve Lotyšsko a Estonsko, později i Litva.
Pro všechny tři pobaltské státy to byla velká tragédie, když byly v roce 1940 násilím připojeny k Sovětskému svazu. Bolševičtí Rusové jim nic dobrého nepřinesli, akorát zde povraždili desítky tisíc lidí včetně žen a dětí a další za nelidských podmínek poslali na Sibiř. Lidé ve vlacích s dobytčáky, které si nezadaly s nacistickými transporty do Osvětimi, umírali zimou, hlady a žízní po tisících. Rudí okupanti, zvláště v letech 1940 – 41 a později od roku 1944 do poloviny padesátých let se dopouštěli zločinů genocidy, kdy cíleně likvidovali vzdělané vrstvy pobaltských republik.
Jen pro srovnání z Litvy mělo být násilím vyvezeno na sedm set tisíc lidí z třímilionového národa, této hrůze zabránila jen válka. Krutý osud přichystali komunisté litevským lékařům, učitelům, právníkům, podnikatelům armádním důstojníkům atd., čili šlo o plánovanou likvidaci místní inteligence. Jaksi to připomíná nacisty plánované vyčištění českých zemí od Čechů, kdy zůstat měli jenom ti poněmčení schopni.
Vzpomíná Litevka Malvina Pranaitieneová. Rodiny roztrhali od sebe, děti byly odvedeny od rodičů. Spolu s dalšími ženami cestovala v přecpaném dobytčáku, kde bylo pouze jedno vědro na tělesnou potřebu, pitná voda žádná. K jídlu nedostávaly nedobrovolné cestující nic. Nakonec je po začátku války odvedli z vlaku a zavřeli do nějakého lágru, kde ležely na betonové podlaze zesláblé bez jídla a nakonec se nemohly ani hýbat. Nelze se tedy divit, že ony ženy 29. června uvítaly německé vojáky jako osvoboditele. Nutno říct, že Němci -vojáci Wehrmachtu se k nim zachovali lidsky, dali jim najíst a nechali je prohlédnout a ošetřit lékařem. Podobnost s transporty do Osvětimi není vůbec náhodná.
Bohužel, namísto zavražděných a vysídlených obyvatel Pobaltí, sem přicházeli Rusové, kteří na úkor místních obsazovali klíčové posty ve státní správě a ve vedení podniků.
Nelze se tedy divit, že Pobalťané měli Rusů s komunisty plné zuby a v dobách perestrojky začali bojovat o svoji nezávislost. Pravda, i za liberálního Gorbačova tekla v Litvě a Lotyšsku krev. V lednu 1989 zaútočily speciální sovětské jednotky OMON na rozhlasové a televizní centrum ve Vilniusu. Zabily přitom patnáct a zranily na pět set lidí. O týden později pak opět „omonovci“ tvořeni z drtivé většiny Rusy, násilím obsadily ministerstvo vnitra v Rize a zavraždily přitom pět lidí. To však Litevce a Lotyše nezastrašilo a statisíce jich vyrazily beze zbraní bránit vlastními těly parlamenty obou republik. Tento rozhodný odpor a statečnost lidí zabránily Kremlu v dalších masakrech. Nakonec v roce 1991 získaly Litva, Lotyšsko a Estonsko, které dříve odsouhlasila v referendech většina místních obyvatel, nezávislost.
Po smutných zkušenostech s ruskou rudou nadvládou, která je ekonomicky ruinovala, se pobaltské republiky začaly hospodářsky orientovat na Západ. To jim evidentně prospělo, Pobaltí nyní ekonomicky prosperuje, je suverénně nejvyspělejším postsovětským regionem a prožívá nejlepší období ve své historii. Podle žebříčku Mezinárodního měnového fondu za rok 2018 v hrubém domácím produktu na obyvatele v paritě kupní síly ve srovnání tří pobaltských zemí a Ruska vede Estonsko s 30 745 USD na obyvatele, za ním je Litva s 27 968 USD, třetí Lotyšsko s 25 312 USD, za nimi Rusko s 20 862 USD. A vzhledem k tomu, že ruská ekonomika stagnuje, se na tomto pořadí ještě dlouho nic nezmění. Pobalťané také mají vyšší platy než jejich bývalí okupanti. Tak Estonci si v minulém roce vydělal v přepočtu cca 32 300 Kč měsíčně, Rusové pak cca 16 tisíc Kč měsíčně.
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/pobalti-lidsky-retez-vyroci-1989-estonsko-litva-lotyssko.A190823_115715_zahranicni_kha?
http://makroekonomika.wz.cz/pks2018.htm
