Šéf odborářů českobudějovického Dopravního podniku a také řidič trolejbusu Jaroslav Kohout chce změny ve vedení městského dopravce a sestavil petici, kterou prý podepsaly desítky řidičů. Problém je, že tato petice je něco jako lochnesská příšera, všichni o ni mluví, ale nikdo ji ještě neviděl. Nicméně tato akce má jiné důvody, panu Kohoutovi totiž hrozí, že přijde o místo, protože v roce 2014 si na něj cestující stěžovali celkem patnáctkrát za nevhodné chování. A tak se snaží odvést pozornost jinam, což je typická odborářská taktika.
Není normální, aby Dopravní podnik města České Budějovice, a. s. (DPMČB) dával práci řidičovi, který má problémy s chováním vůči cestujícím. Takový nemá za volantem autobusu, trolejbusu, či za řízením tramvaje co dělat. Chápu, že práce řidiče veřejné dopravy, který vozí i desítky cestujících, je náročná a stresující. Jenomže profesionální řidič musí být odolný vůči stressu a nesmí si vybíjet vztek na cestujících. Pokud to nezvládá, nemůže dělat svoji práci. Je to stejné, jako když člověk špatně vidí, také nemůže jezdit s autem, natož s autobusem. Pochopím, že člověku ujedou nervy, ale pokud se to opakuje, je třeba to rázně řešit.
Odborář Kohout má s lidmi problémy a neumí se chovat. Dokazuje to, že si na něj v jednom roce právem stěžovalo patnáct cestujících. To není normální! Dotyčný by měl být proto okamžitě vyhozen ze svého místa, protože je špatným řidičem trolejbusu. Lidé, kteří si zaplatí za jízdenku, očekávají, že jim českobudějovický Dopravní podnik a vůbec každý dopravce, nabídne odpovídající služby. To také předpokládá jistou solidní úroveň řidičů, avšak tuto podmínku lidé jako pan Kohout nesplňují. A řešení se nabízí jednoduché a jasné, okamžitý vyhazov, vždyť za branou čekají další zájemci. Průhledná odborářská taktika, kdy začnu poukazovat na neexistující problémy, případně si založím novou odborovou buňku a stanu se funkcionářem, abych nemohl být propuštěn pro nadbytečnost.
Českobudějovický Dopravník podnik je solidní a dobře vedená firma, což dokazuje fakt, že jeho loňské hospodaření skončilo asi čtyřmi miliony korun v plusu.
Městský dopravce jihočeské metropole je také velkorysý ke svým pracovníkům. To dokazuje fakt, že je v platové tabulce z 18 městských dopravců České republiky na solidním osmém místě s 23 497 Kč průměrné měsíční mzdy. Velmi dobře jsou na tom právě řidiči českobudějovických trolejbusů, kteří si měsíčně vydělají v průměru 22 897 Kč. Z jedenácti dopravních podniků, jež provozují trolejbusovou dopravu, jsou na pěkné čtvrté příčce za Plzní, Brnem a Ostravou. Jeden ze stěžovatelů řidičů trolejbusů si dokonce loni vydělal téměř třicet tisíc korun měsíčně.
DPMČB nabízí svým lidem hodně benefitů, více než mnozí jiní zaměstnavatelé. Jeho pracovníci mají nárok na týden dovolené navíc, tedy na 25 pracovních dnů v roce, dále dostávají měsíčně příspěvek od firmy ve výši 47 Kč na stravenku v hodnotě 70 Kč za každý odpracovaný den. Zaměstnanci dále dostávají 13. a 14. plat, tedy příspěvky na dovolenou a na Vánoce, které dohromady činí zhruba průměrný měsíční plat.
Po skončení tříměsíční zkušební doby přispívá městský dopravce svým lidem na penzijní připojištění, minimálně 1000 Kč měsíčně za podmínky, že pracovník není v jednom měsíci více než 10 kalendářních dnů nemocný. Dále mají pracovníci městského dopravce nárok na příspěvky na dovolenou, na tábory pro děti, kulturní a sportovní akce a také na masáže.
Čili o nějakých špatných pracovních podmínkách nemůže být řeč. Odboráři tady navíc nejsou od toho, aby diktovali, kdo smí nebo nesmí vést firmu.
