Dějiny se opakují nezávisle na sobě. Navlas stejné události, jedna se stala v Lotyšsku před několika lety, druhá v Československu v třicátých letech minulého století. V obou případech to odnesli restauratéři.
V Lotyšsku pokutovali ruského majitele restaurace za naprostou banalitu. On ve svém podniku, který se nacházel a možná ještě nachází v čistě ruské obci, nechal vytisknout jídelní lísek jenom v ruštině, Tím ovšem porušil tamní zákon o používání státního jazyka, protože podle něj měl jídelák vytisknout i v lotyšštině a měl z toho problém.
O víkendu jsem si četl knihu Češi v dějinách nové doby a tam byla popsána úplně stejná záležitost, která se odehrála v Čechách o několik desítek let dříve. Pro změnu zase německý restauratér v německé obci, kde nežil jediný Čech, dal, vytisknout jídelní lístek pouze v němčině. Měl z toho popotahovačky a dokonce to řešil i československý parlament. Zase, podle nějakého zákona o státním jazyku byla jeho povinnost vytisknout jídelníček i v češtině.
Obě tyto kauzy jsou hloupé. Nechme na hospodských, ať si oni sami rozhodují, v jakém jazyce vytisknou jídelní lístek. V tomhle bylo i habsburské Rakousko svobodnější než pozdější první Československá republika. Tam nikdo hospodským nemluvil do toho, v jakém jazyce mají nechat vytisknout jídelní lístek. V německých oblastech je měli německé, v českých české a v hospodách, kam chodili Češi i Němci, v obou jazycích.
A stejná hloupost to byla i v tom Lotyšsku. Já bývám kritický k tamní ruské menšině, ale nevidím žádný problém v tom, proč by si ruský hospodský nemohl nechat v ruské vesnici vytisknou jídelní lísek jenom v ruštině. Dobrý majitel restaurace ví, co má dělat, aby měl podnik plný hostů, a nepotřebuje k tomu žádné nesmyslné zákony. A tak klidně nechá vytisknout jídelní lístky ve více jazycích. Když jsem byl na dovolené ve Španělsku respektive v Katalánsku na pobřeží Costa Brava, tek v jedné restauraci v městečku Tossa de Mar měli jídelní lístek i v češtině. Pravda, přeložený asi pomocí Googlu, takže se tam objevily i takové výrazy jako ryba v podšívce, ale oceňují snahu majitele, který dal najevo, že si váží i české klientely.
Podle mě by se hospodským neměly házet klacky pod nohy v podobě zbytečné byrokratické šikany. Chápu, že nějaké předpisy, například ohledně hygieny, být musí, ale buzerace podnikatelů je kontraproduktivní. Zasahování státu do podnikání by obecně mělo být minimální.
