„Jsou to hodně důležité volby, ale ani pokračování vlády Andreje Babiše by ještě neznamenalo fatální konec české demokracie. Nepanikařme.“
Tato moudrá slova pronesl bývalý premiér a signatář Charty 77 Petr Pithart v rozhovoru pro tištěný Týdeník Forum v čísle 8. Má pravdu, ano, i já bych si přál konec vlády hnutí ANO, ale není třeba přehnaně vyšilovat, jestliže se to nepodaří. Ani při případném dalším trvání Babišovy vlády konec světa vážně nehrozí.
Je tu totiž ještě horní parlamentní komora - Senát, ovládaný současnou opozicí. Ten sice nemá příliš velké kompetence, dvě klíčové však ano. Za prvé, schvaluje na návrh prezidenta republiky ústavní soudce, a bez toho je hlava státu nemůže jmenovat. Jak víme, Ústavní soud má právo rušit či měnit zákony a jiné právní normy, jestliže odporují ústavnímu pořádku. To jsou klíčové kompetence. Za druhé, souhlas Senátu je nutný při přijímání ústavních zákonů, konkrétně pro ně musí hlasovat minimálně třípětinová většina přítomných senátorů. V takových případech nemůže být přehlasován Poslaneckou sněmovnou. A ústavním zákonem je i zákon o obecném referendu. Takže SPD a Tomio Okamura mají smůlu.
Pak je tady další důležitý moment, jak se říká, každý člověk svého štěstí strůjce. Jestli si někdo myslí, že volby nějak zásadně změní jeho život, a v případě vítězství jeho barev začnou pečení holuby sami lítat do huby, je na těžkém omylu. Každý je povinen postarat se sám o sebe a nespoléhat se na druhé. Bohužel, zvláště příznivci levice tohle nechápou a rádi parazitují na úkor druhých. Mně se daří dobře, na příští rok si plánuji samé pěkné věci, mezi nimi i dovolenou v Karibiku. Zkrátka bude dolce vita bez ohledu na to, kdo vyhraje volby. A Pepa, který volí komunisty, a myslí si, že oni něco změní, bude pořád žít od výplaty k výplatě.
Ještě bych přidal nedávný příběh mého dobrého kamaráda, kterému na dálnici ulítlo z auta kolo. Naštěstí to bylo chvíli po nájezdu a on nejel moc rychle. Takže to dokázal zastavit v odstavném pruhu, ulítlé kolo se naštěstí zarazilo o svodidlo v dělícím pruhu a nikoho neohrozilo a neohrožovalo. Nic se mu nestalo. Pak si uvědomil, že měl velké neštěstí, že žije, a nestalo nic ani nikomu jinému. Být to ve stotřicítce, tak to asi dopadlo hůř. A také to mohla odnést i auta za ním. Povídal, že tam zastavil nějaký řidič a ptal se, jestli nepotřebuje pomoc. On poděkoval a řekl, že pomoc už je na cestě. Na to dotyčný odpověděl: „tak hlavně, že se Vám ani nikomu jiného nic nestalo, a jste v pořádku.“
