Je to jeden z trvale omílaných národních mýtů, jak si Češi naspořili na Národní divadlo. Kdyby to záleželo jen na drobných přispěvovatelích, tak mám obavy, že Zlatá kaplička dodnes nestojí.
Aby bylo jasné, vážím si každé babičky, která na stavbu Národního divadla dala třeba jen jednu zlatku, přestože sama měla málo. O takových platí novozákonní Ježíšovo podobenství o vdoviných haléřích. Boháči dávali do chrámové pokladnice velké peníze, kdežto nemajetná vdova tam dala jen dvě malé mince. Podle Markova evangelia Ježíš řekl: „Ta chudá vdova dala víc než všichni ostatní. Všichni ti boháči dávali z peněz, které jim přebývají. Chudá vdova dala všechno, co měla.“
To je samozřejmě hezké a taková vdova si z lidského hlediska zaslouží uznání. Jenomže pragmaticky musíme uznat, že v případě pražského Národního divadla byly velké dary rozhodující. Sám rakouský císař a český král František Josef I. věnoval celkem před požárem i po požáru 34 tisíc zlatých. Pro srovnání zedníci, kteří divalo stavěli, si denně vydělali jen o něco víc než jednu zlatku. Velkou sumou přispěl podle webu Národního divadla i kníže Lobkovic, který na ně věnoval 6 tisíc zlatých.
Mimořádným mecenášem národní kultury byl i velký český vlastenec kníže Karel III. Schwarzenberg z orlické větve rodu, který se velmi zasazoval o stavbu moderní budovy pro české divalo v Praze a také byl místopředsedou muzejního spolku českého muzea.
Čili česká šlechta i panovník mají stěžejní zásluhu na postavení Národního divadla v Praze, které by bez jejich peněz nevzniklo. A právě v těchto dnech si připomínáme 150 let od položení základních kamenů jeho budovy.
http://ekonomika.eurozpravy.cz/ceska-republika/223846-narod-sobe-velky-mytus-sbirka-pro-narodni-divadlo-nestacila-ani-na-oponu-platil-hlavne-cisar/
https://www.narodni-divadlo.cz/cs/narodni-divadlo/historie
