Patří to k hlavním evergreenům tzv. politické korektnosti, a tak se Evropané a potažmo křesťané omlouvají všem okolo za údajně spáchaná příkoří. Prý jsme i „nebohým“ muslimům v minulosti strašně ubližovali. S takovýmto nesmyslným sebemrskačstvím však musíme přestat, za odpuštění by nás měli prosit hlavně muslimové.
Nepopírám, že i křesťané se v minulosti dopustili na vyznavačích islámu strašných zvěrstev, takové dobytí Jeruzaléma křižáky v roce 1099 jistě nebylo procházkou rajskou zahradou.
Na druhé straně však i na muslimských rukách jsou potoky evropské a křesťanské krve. Vždyť přece i Korán požaduje nesmiřitelný boj proti nevěřícím. Viz brutalita Turků při dobytí Konstantinopole, dále vpády Osmanů do Evropy, které trvaly několik staletí a při kterých byli křesťané vražděni a odvlékání do otroctví. Hrůzy z tureckého islámského násilí jsou stále patrné i v moravských lidových písních, například v jedné se zpívá „...oheň horí, dým sa valí, Turek ide krajinú,…“
Asi nejotřesnějším muslimským násilím na křesťanech byla na konci 19. a začátku 20. století genocida křesťanských Arménů, při které Osmané povraždili víc než milion lidí!
Arabští muslimští piráti od středověku až po předminulé století přepadali lodě Evropanů, posádky prodávali do otroctví a kradli převážené zboží. Jedním takovým centrem pirátství byl i Alžír, který přestal být základnou námořního lupičství teprve v roce 1830, kdy jej i celé Alžírsko dobyla francouzská armáda. Nebojme se proto říct, že evropské dobývání muslimského světa bylo rovněž legitimní obranou proti násilnostem páchaných na křesťanech.
Muslimské země nám také mohou za mnohé děkovat. Nebýt šikovnosti evropských inženýrů, tak Egypt nikdy neměl Suezský průplav, zásluhou amerických a evropských odborníků mají muslimové ve svých zemích železnice, továrny, silnice a další vymoženosti moderní civilizace. Jednostranné omluvy vůči islámu nejsou tedy v žádném případě na místě.
