Je to kolem dvaceti let, kdy židovští představitelé vytkli tehdejšímu americkému prezidentovi George Bushovi mladšímu, že Američané nebombardovali tento vyhlazovací lágr. Stejnou možnost ovšem měli i Sověti.
„Asi jsme to bombardovat měli,“ připustil tenkrát prezident Bush. Americké či britské letectvo nakonec na nejhorší nacistický koncentrační tábor, symbol holocaustu, nezaútočilo. Chápu námitky typu, že samozřejmě nešlo zaručit, aby bomby trefily pouze plynové komory a krematoria. Existuje dost případů, kdy minuly určený cíl a v tomto případě by to mohlo znamenat smrt stovek i tisíců vězňů. S největší pravděpodobností by také k tomu došlo.
Mnozí přeživší však namítají, že i kdyby při útoku zemřeli nevinní lidé, tak by jim to bylo stejně jedno, protože žili v pekle a smrt by pro ně byla vysvobozením. Je ovšem pravdou, že členové protihitlerovské koalice si jen těžko dokázali představit, jaké hrůzy připravili v lágrech nacisté svým obětem. Vždyť i frontoví sovětští vojáci zvyklí na válečné hrůzy, kteří v lednu 1945 osvobodili Osvětim, byli v šoku z toho co viděli. Další z námitek proti bombardování tohoto místa byla ta, že je na hranici dosahu amerických a britských strategických bombardérů. Obávám se také toho, že kdyby západní spojenci na Osvětim letecky zaútočili a zabili přitom vězně, tak by to zase schytali. Někteří jedinci totiž musí kopat do Američanů za každou cenu.
Jako druhá možnost se jevilo bombardování přístupových cest hlavně železnic k táborům. To by ovšem zase nemělo velký efekt, protože Němci by je dokázali celkem rychle opravit. Koneckonců to dokázali i v případě zničených nádraží po náletech na německá města. A i kdyby letadla poškodila plynové komory a krematoria, nacisté by vězně vraždili jinak.
Bombardovat lágr v Osvětimi však mohli od srpna 1944 i Sověti. Rudá armáda se tehdy dostala na zhruba dvě stě kilometrů od něj a tak koncentrák byl v dosahu sovětských taktických bombardérů. Ale také v tomto případě platí výše uvedené. Sověti zřejmě usoudili, že zápory by převážily nad plusy.
