Tato vzácná barokní památka nemá nic společného s bělohorskou porážkou českých Stavů v listopadu 1620.
Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, vynikající dílo skvělého barokního sochaře Jana Jiřího Bendla, byl postaven v roce 1652 jako poděkování za úspěšnou obranu Prahy proti Švédům, jejichž vojska plenila zemi, rabovala a vraždila zdejší obyvatele. Švédští vojáci nám také uloupili vzácné předměty z rudolfinských sbírek na Pražském hradě. Nelze se tedy divit tomu, že Pražané měli strach z tak hrozného nepřítele a rozhodli se nepodat a bránit své domovy. To se jim povedlo, Švédové Staré a Nové Město nedobyli a po uzavření Vestfálského míru v roce 1648 odtáhli. Čili obyvatelé Prahy poděkovali Mariánským sloupem za to, že přežili hroznou válečnou dobu. Byla to oslava záchrany metropole Čech, se kterou se tehdy ztotožnila drtivá většina Pražanů.
Nedaleko místa, kde stál Mariánský sloup, stojí sousoší Mistra Jana Husa, který jako katolický kněz byl sám velkým mariánským ctitelem. Čili by se oba dva, Matka Boží a český církevní reformátor, vedle sebe ideálně doplňovali. I z tohoto důvodu by bylo rozumné, tuto kdysi zlobou a nenávistí zničenou kulturní památku znovu postavit.
Sloupový spor je také zkouškou naší tolerance, k respektu k různorodosti, názorům a hodnotám drahých lidským společenstvím. V tom případě si katolíci vedou daleko lépe než jejich názoroví oponenti, kteří se snaží vnutit své pojetí historie a českých dějin, protistraně.
Nic není černobílé, a tak u památníku Jana Žižky v Trocnově mně jednou moje českobudějovická kamarádka řekla, „nechápu, proč tady ten válečný zločinec má tu sochu.“ Přesně tak, pro mnohé obyvatele této země je dotyčný husitský hejtman lapkou a masovým vrahem, a oni také tak nějak sdílí názor knížete Karla IV. Schwarzenberga pronesený v roce 1889 na Zemském sněmu Království českého: „Mezi husity bylo na počátku onoho hnutí mnoho charakterů ctihodných, avšak husité bohužel zvrhli se brzy v tlupu lupičů a žhářů.“ Někdo může namítnout, že Jan Žižka byl vynikajícím válečníkem a možná nejlepším v českých dějinách. S tím by se dalo souhlasit, ale Němci také nestaví svým vojevůdcům z nacistické éry, například geniálnímu stratégovi polnímu maršálu Erichu von Mansteinovi, pomníky.
Tolerance proto není o tom, že budu vnucovat druhým svoje mínění, jak to činí odpůrci obnovy Mariánského sloupu, ale budu respektovat jejich hodnoty. Katolíci se nebouří proti památníkům husitství, které je zodpovědné za vraždy tisíců jejich souvěrců, a prokazují tak vyšší míru velkorysosti než jejich myšlenkoví protivníci.
(Původně vyšlo v MF DNES 3. 7. 2019)
