Je třeba vždy rozlišovat mezi příčinou a následkem. Květiny Zemana, Okamury atd. skončily 17. listopadu v koši. Jenomže si za to dotyční také mohou sami.
Znovu zdůrazňuji, že mně se takový styl protestu nelíbí. Květiny nemohou za to, kdo je kam položil. A já mám květiny rád. Jenomže je potřeba umět posuzovat záležitosti v kontextu, což například mému blogerskému kolegovi z Uherského Hradiště opakovaně činí potíže.
Lidé si v sobotu připomněli výročí Sametové revoluce, která svrhla komunistický režim. A tak se u památníku na brutálně zbité studenty socialistickou veřejnou bezpečností pokládali kytice, zapalovali svíčky. Byla to zároveň připomínka zla, které komunisté v této zemi způsobili. Na jejich kontě jsou více než dvě stovky popravených, další tisíce umučených a zavražděných, přes dvě stě tisíc lidí vězněných často v krutých podmínkách z politických důvodů atd.
Miloš Zeman poslal kytici na Národní třídu. Jenomže bylo to jeho gesto upřímné? U památníků zmlácených demonstrantů z listopadu 1989 si lidé připomínali oběti komunistického zla. Prezident Zeman přitom nedlouho předtím vyznamenal kontroverzní osoby spjaté s rudou nadvládou. Například veršotepce Karla Sýse, který popírá hodnoty, k nímž se tato země hlásí, tedy svobodu a demokracii, a otevřeně se hlásí k zločinnému komunistickému režimu. To samé je jakýsi Zdeněk Zbořil, rovněž služebník zla a agent státní bezpečnosti s krycím jménem Houf, který udával své kolegy ze zaměstnání. Nelze se tedy divit tomu, že se někdo se slabšími nervy nad tímto pokrytectvím neovládl a květiny skončily v koši.
U Tomia Okamury je to to samé, mám pochyby o tom, že on, který veřejně hlásá, že komunismus je nejdemokratičtější systém na světě, se upřímně klaní jeho obětem. Spíš to byla další jeho ukázka čirého populismu.
