Šéf KSČM Vojtěch Filip zase lhal, ostatně je to jeho dobrým zvykem. V rámci projednávání zákona o zdanění církevních restitucích v Poslanecké sněmovně prohlásil, že římskokatolická církev byla v české historii vždy protinárodní.
To však není jenom lež, to je přímo urážka. Opak je totiž pravdou. Katolíci byli v naší historii velkými vlastenci. Je potřeba se na české dějiny podívat v objektivním duchu jednoho z nejlepších historiků všech dob profesora Josefa Pekaře, a přestat neustále omílat Masarykovy a komunistické konstrukce ve smyslu, že husitství bylo nejlepším obdobím české historie atd.
Dovoluji si upozorniti, že katoličtí duchovní a laici mají největší zásluhu na záchraně českého jazyka. V pobělohorském období významně přispěli k rozvoji české literatury básník a spisovatel jezuita Bedřich Bridel a také významný hudební skladatel Adam Michna z Otradovic, jehož překrásnou vánoční koledu, „Chtíc aby spal, tak zpívala“, znají snad všichni. Významným obráncem českého jazyka byl v 17. století další jezuita Bohuslav Balbín.
Kněží měli velkou zásluhou i na českém národním obrození na konci 18. století, mezi nimi nejvíc vynikl Josef Dobrovský. Později v 19. století by české časopisy nemohly vycházet, nebýt katolického duchovenstva, které tvořilo významnou část jejich předplatitelů. Českobudějovický biskup a upřímný vlastenec Jan Valerián Jirsík založil v roce 1868 první české gymnázium v Českých Budějovicích a byl i u zrodu dalších českých škol na jihu Čech. Přispíval na ně i ze svých vlastních peněz.
Sám Karel Havlíček Borovský, který jinak katolickou církev ostře kritizoval, uznal v Epištolách kutnohorských podíl jejich kněží na probuzení českého národního života. „Známá věc jest, že naše duchovenstvo katolické bylo vždycky nejhlavnější silou českého vlastenectví, ba může se zrovna říci bez pochybností, že vlastně duchovenstvo katolické bylo počátkem a zakladatelem celého našeho vlastenectví.“
Katolíci nezklamali ani za nacistické okupace v neblahých letech II. světové války. Tak například farář František Samek ze středočeských Nehvizd patřil k prvním lidem, kteří po seskoku pomohli parašutistům Jozefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi z výsadku Anthropoid. Ti potom popravili zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha za jeho zločiny proti českému národu.
Mezi nejznámější katolické mučedníky patří lidický farář Josef Štemberka, který odmítl nabízenou milost hitlerovských vrahů a společně s dalším lidickými muži zemřel po výstřelech popravčí čety u zdi Horákova statku. Hrdinskou smrtí zahynul též horlivý katolický laik Alfréd Fuchs, předválečný ředitel ČTK a skvělý žurnalista. Toho umučili esesáci v Dachau, když ho v kruté zimě v roce 1941 polévali studenou vodou, bili jej a nutili k nacistickému pozdravu Heil Hitler. Už téměř mrtvý Fuchs sice zvedl pravici, ale z posledních sil zašeptal Heil Jesus.
Kvůli protinacistickým postojům bylo za 2. světové války pronásledováno 371 českých katolických kněží a řeholníků, 260 z nich si prožilo peklo koncentračních táborů, 8 bylo popraveno, 58 zemřelo v koncentračních táborech a nacistických věznicích a 7 zemřelo po válce na následky věznění.
(původně zveřejněno jako komentář v MF DNES v sobotu 16. února)
