Zdejší rádoby moralisté roní krokodýlí slzy nad zmařenými životy v cause Mašínové. Odpovím jak kdysi Pavel Tigrid Jiřině Švorcové, nejsem dojat. Daleko horší je, že komunisté uštvali k smrti nevinnou ženu - matku obou bratrů, která nikomu neublížila.
Přehlídka ubohostí z čecháčkovských řad vůči Ctiradovi Mašínovi ani nepřekvapuje. Dokonce jsem se dozvěděl úžasnou perlu, že nejlepším hrdinstvím je držet hubu a krok, kdežto boj proti zločincům je zbabělostí. Důsledkem těchto jistě zásadových postojů pak bývají mnichovské dohody a kapitulace před zlem. Ale již Kristus nás varuje, že nemáme házet perly sviním.
Strašnou obžalobou rudého teroru v padesátých letech je rovněž tragický osud matky obou bratří Zdeny Mašínové. Ta o činech svých synů a jejich útěku neměla ni tušení, protože Josef a Ctirad dodržovali zásadu, že jejich nejbližší nesmí nic vědět a chtěli tak ji a sestru Zdenu chránit před hněvem mocných. Bohužel se jim to nepodařilo.
Kvůli manželovi, statečnému odbojáři ze skupiny Tří králů, zavřeli Zdenu Mašínovou za války i nacisté. Ovšem když se jim nepodařilo dokázat, že věděla o činech svého muže a vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu ji gestapo propustilo.
Paní Mašínová věděla, že ji Němci úplně nespustili z očí, přesto však se dále činila v odboji. V březnu pětačtyřicátého roku pomohla rodina Mašínova uprchlému sovětskému zajatci poručíku Rudé armády Stěpánu Sannikovovi, kterého schovávala doma. Jak uvedl ve své knize Mašínové historik Jan Němeček v děkovném dopise nazval Sannikov Zdenu Mašínovou sestrou. „Drahá sestro, zachránila jste mi život, když jsem utíkal od nepřítele. Pomohla jste mi v nejtěžším okamžiku, když jsem byl skoro zničen. Děkuji vám za poskytnutou pomoc. Nikdy na vás nezapomenu, jako na vlastní sestru, na dobrého člověka a spasitele mého života…“
Přestože matka bratrů Mašínů byle nevinná, od zatčení ji to neuchránilo. StB si pro ni přišla 26. listopadu 1953 do nemocnice v době, kdy už byla velmi těžce nemocná. To, co ji pomohlo před gestapem, neplatilo na jejich komunistickou obdobu.
Jednalo se o obyčejnou podlou mstu rudé sebranky. Když se jí nepodařilo dopadnout jejich syny, vylívala si zlost na matce, která v té době trpěla mimo jiné i rakovinou tlustého střeva. Ani vážný zdravotní stav neuchránil Zdenu Mašínovou před vykonstruovaným procesem, ve kterém ji Nejvyšší soud v roce 1955 odsoudil k 25 letům vězení, což pro ní byl trest smrti. Zdůvodnění rozsudku je typické pro komunistické bezpráví padesátých let. Prý byla nepřítelem k dělnické třídy a své syny vychovávala k nenávisti k socialismu.
Trestání za provinění příbuzných je ovšem taktikou barbarů, ale nikoliv civilizovaných lidí. Je příznačné, že to kromě komunistů dělali i nacisté, ačkoliv oni v případě paní Mašínové nebyli tak krutí jako rudohvězdáři.
Vězněné ženě nepomohlo ani to, že její matka napsala žádost o milost manželce prezidenta Marii Zápotocké, která s ní byla za války v nacistickém kriminále. Ve své pomstychtivosti šli rudí zločinci tak daleko, že jí zbavili veškerý majetek a z práce ve vězení musela smrtelně nemocná paní Mašínová splácet náklady soudního řízení 9500 korun, což tehdy byly po měnové reformě velké peníze.
Zdena Mašínová se milosti nedočkala a nakonec zemřela 12. června 1956 v pankrácké vězeňské nemocnici.
Další hanebností komunistů bylo, že urnu s popelem zemřelé odmítli vydat rodině a pohřbili ji do hromadného neoznačeného hrobu na hřbitově v Praze-Ďáblicích, což teprve o mnoho let později zjistila dcera Zdena, která podplatila tamního hrobníka.
V roce 1990 pak Nejvyšší soud rozsudek nad Zdenou Mašínovou zrušil jako nezákonný a plně ji tak rehabilitoval. Statečná žena si to po prožitých útrapách zasloužila.
