Hláška z jednoho českého filmu mě napadla při dalším mimořádně hloupém extempore nevzdělance a dezoláta Jindřicha Rajchla. Víte, modrá a žlutá barva fakt nemusí mít pokaždé spojitost s Ukrajinou.
Podle článku na webu denik.cz Rajchla málem chytil amok, když u pietního aktu v Ležákách za tamní obyvatele zavražděnými německými nacisty, kteří 24, června 1942 odvetou za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha tuto osadu vypálili, se objevil věnec v žlutomodrých barvách. Na sociální sítě pak napsal, že prý to bylo hanobení památky českých obětí nacistů, páč Ukrajinci s Němci spolupracovali. Tragikomické je, že mu na tuto hloupou dezinformaci skočili jeho příznivci, kteří rozjeli pořádné dávky šílenství a nenávisti. I když u nich se nelze divit ničemu.
Kdyby si však Rajchl dopředu sehnal potřebné informace, tak by zjistil, že se jednalo o věnec v barvách obce Břasy na Rokycansku, kde prožil mládí radista výsadku Silver A a hrdina protinacistického odboje četař Jiří Potůček s krycím jménem Tolar. Ten spolu s dalšími jeho členy velitelem nadporučíkem Alfrédem Bartošem a rotmistrem Josefem Valčíkem, působil na Pardubicku. Všichni zahynuli, Potůčka zastřelil 2. července 1942 český četník.
Zástupci obce Břasy proto každoročně pokládají při pietních vzpomínkách v Ležákách věnce v obecních modrožlutých barvách doplněných trikolorou. Víte, ono modrožlutá neboli v heraldice modrozlatá kombinace není jen symbolem Ukrajiny. Jsou to oblíbené barevné kombinace a u nás jsou například barvami měst Zlína a Písku, a také tedy obce Břasy. Tyto barvy jsou rovněž součástí erbů šlechtických rodů Šternberků, s osmilistou zlatou růží v modrém poli, nebo již vymřelých Pánů z Hradce, kteří používali tradiční pětilistou hvězdu typickou pro rozrody Vítkovců. V jejich případě se jednalo o zlatou hvězdu v modrém poli. Pokud bude zájem, rád případným zájemcům přiblížím i další případy modrožluté barevné kombinace, které fakt nemají nic společného s Ukrajinou, aby nedocházelo k omylům a zbytečným hysterickým záchvatům u některých jedinců,
Šéf jakéhosi obskurního spolku PRO Jindřích Rajchl tak utržil pořádnou ostudu. A tohle nemehlo by chtělo být ve vládě. Od toho nás dobrý Bože ochraňuj. Místo toho, aby se tento Berbrův kámoš za toto těžké Faux pas omluvil, tak ještě byl drzý a rozčiloval se nad tím, co si to jeho kritici dovolují. Kdysi říkala naše učitelka hudební výchovy na základní škole o jistých žácích, že mají chování řeznického psa. Na Rajchla tohle přirovnání sedí dokonale.
https://chrudimsky.denik.cz/nazory_region/utrel-nos-dezinformator-rajchl-ma-po-lezakach-poradnou-ostudu-20230630.html?seznam-hp=1&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
