Přestaňme šílet kvůli tomu, že ministr školství Josef Dobeš jmenoval svým ekonomickým poradcem Ladislava Bátoru z hnutí D.O.S.T. Musíme měřit všem stejným metrem. A tak, když nevadí komunisté v krajských vládách, nemůže být proti srsti ani radikální národovec.
Už jsem to tady kdysi napsal, že některé názory pana Bátory jsou můj vkus až moc razantně národovecké a u lidí jeho typu se navíc domnívám, že demokracie jim slouží pouze jako prostředek k získání moci a už nikoliv jako trvalá respektovaná hodnota.
Jenomže výtky vůči Ladislavu Bátorovi ze strany podlých neupřímných licoměrníků mně nechávají zcela chladným. Jim vadí pravicový extrémista, ale na druhé straně přehlížejí daleko horší levicový extremismus v KSČM, u mladých komunistů, různých anarchistických spolků atd. Daleko skandálnější než Bátora na ministerstvu školství je soudružka Semelová v Poslanecké sněmovně, která veřejně oslavuje zločince a masové vrahy. Proti této rudé sortě je Ladislav Bátora neškodným lidumilem.
Je rovněž směšné a tragické zároveň, když proti konzervativcům brojí levičáci typu Jakuba Patočky, který proslul svými trvalými neúspěchy a Literární noviny přivedl jako šéfredaktor málem ke krachu. Tento člověk přitom veřejně hlásá násilí vůči politickým oponentům, o čemž se lze přesvědčit na jistých webových stránkách, kterým nehodlám dělat reklamu nikomu to nevadí.
Podobný problém kdysi parádně vyřešil i jeden z nejvýznamnějších státníků všech dob Winston Churchill. Ten prohlásil, že Francův diktátorský režim ve Španělsku není podle jeho gusta, ovšem pořád je snesitelnější než Stalinova bolševická hrůzovláda ve východní Evropě.
A já si rovněž myslím, že i pan Bátora, přes všechny výhrady k němu, je společensky přijatelnější než čeští komunisté a další radikální levičáci.
