Ano, je pravdou, že naše školství spíše než osobnosti vychovává cvičené papoušky. Hvězdami jsou žáci, kteří ze sebe sypou nazpaměť naučené informace, kterým vůbec nerozumí a nikoliv Ti, jež se snaží logicky myslet, mají smůlu. Na zlepšení tohoto stavu nepotřebujeme ovšem žádné desatero.
S desaterem ke kvalitnímu vzdělávání, které poslali politikům někteří učitelé, se dá z velké části souhlasit. Potíž je v tom, že na mnoha našich školách se lidé neučí dovednostem nutným v budoucím životě, ale cpou se do nich zbytečně nesmysly.
To není ovšem pouze vina současného režimu, ale tento systém přetrvává z dob neblahých komunistických. Vzpomínám si na svou základní školu v Brně-Lesné v Blažkově ulici, kdy v dějepise po nás soudružka učitelka chtěl zpaměti odříkávat data a citace z učebnice. Takže zkoušení vypadalo např. takto. Otázka: Dobytí Cařihradu Turky, odpověď 1453, upálení Mistra Jan Husa 1415, založení Karlovy univerzity 1348 atd. To je špatně, místo toho je lepší se žáky diskutovat třeba o tom, co si myslí o Husově osudu, bylo jeho upálení správné, proč byli jeho soudci tak přísní apod. Děti učme myslet, ne papouškovat!
A to nebyl jenom dějepis, stejně tak u nás vypadala i fyzika. Tam nás rovněž „souška“ učitelka nutila zpaměti odříkávat definice. Čili stačilo odhrkat Archimédův zákon, a byla jednička. To, že mu děti nerozuměly, vyučující nezajímalo.
Naše socialistické školství bylo tragické a na mizerné úrovni. Nelze se ovšem divit, protože komunističtí mocipáni nepotřebovali sebevědomé občany, ale poslušné bojácné loutky.
Smutné ovšem je, že jsme se z toho rudého svrabu stále nevyhrabali. Existují u nás vynikající školy, které komunistické ústavy převyšují svoji kvalitou mnohonásobně, ale zatím jsou v menšině. Problém vidím hlavně v učitelích, z nichž mnozí jsou na školách desítky let, přesluhují, mají v sobě zafixované návyky z bolševické éry a nejsou schopni razantně změnit styl výuky. Přitom pro talentované absolventy pedagogických fakult nejsou volná místa.
Takže řešení není zase složité, rozloučit se rázně s učiteli, kteří nechápou, co se po nich chce a nabrat místo nich mladou krev. Ta je často bez místa a může vnést do školství čerstvý vítr, jenž je pořádně provětrá. Na to však není potřeba žádné desatero, ale jenom odvaha ředitelů škol.
