Pan europoslanec Petr Mach ze Strany svobodných občanů nedávno psal o svých zážitcích z Bruselu. Podle všeho se tam moc nevykytuje a tak zřejmě nechápe fungování Evropského parlamentu. Asi jeho největší lží je tvrzení, že europoslanci nemohou navrhovat zákony. Mohou! A také, když se mu nelíbí přesuny mezi Bruselem a Štrasburkem, může to změnit.
Nedávno se nám tady český zástupce svobodných v Evropském parlamentu v Bruselu svěřil se svými dojmy z fungování této instituce. Nemá belgickou metropoli rád, a podle toho, to tak dopadlo. Nicméně neměl by si alespoň vymýšlet.
Jako důkaz údajné nedemokratičnosti Evropského parlamentu uvedl fakt, že europoslanci nemohou navrhovat zákony, že to smí jen Evropská komise. Tohle ovšem není pravdou. Přes Written declaration mohou navrhovat zákony i europoslanci. Na místě je legitimní otázka, co tam pan Mach za 160 tisícový plat dělá? A co dělá jeho jedenáct asistentů, když na tento jednoduchý fakt nedokázali za rok přijít?
Jeho kritika pravidelného stěhování této instituce mezi Bruselem a Štrasburkem je oprávněná, ale proč tedy razantněji nevystupuje proti tomuto plýtvání daňových poplatníků, tam kde to má smysl, a píše o tom akorát na blogu? Já bych se ho zeptal, zda podepsal iniciativu proti tomu za Single Seat jako jeho kolegové Evžen Tošenovský a Tomáš Zdechovský.
Kritizuje také různé akce a rauty lobbyistů, ale nikdo ho přece nenutí, aby na tyto akce chodil. Naváží se dále do hlasování ve Štrasburku. Cituji. „Nejzoufalejší je pravidelné čtvrteční hlasování ve Štrasburku, které z tohoto parlamentu také dělá neparlament. Hlasuje se většinou během půl hodiny o desítkách návrhů typu, ať se Turci nezapomínají starat o řecké hroby až po vyslovení pohoršení nad zabíráním půdy v Tanzanii. Ve vší úctě, Evropa má sama svých hospodářských problémů dost a přitom nezapomene předstírat řešení problémů celého světa?“
Pokud chce pan Mach řešit evropské ekonomické problémy, může v příslušném výboru. Nikdo mu v tom nebrání. Jenomže to on nedělá, čili zase, jak je jeho zvykem, pláče na špatném hrobě.
Poslanci jsou prý podle něho hodnoceni za podpisy různých prohlášení a rezolucí a sbírají za ně body. Problém je spíše v tom, že Petr Mach systému nerozumí. Pokud jeho frakce je natolik líná a neschopná cokoliv vyprodukovat a Petr Mach jezdí do Bruselu snad jen jednou za rok, není se čemu divit. A když si stěžuje na to, že po přihlášení do diskuse na něj přijde řada večer, kdy v sále nikdo není a neposlouchá ho, tak se nelze divit, protože nepracuje ve výborech a nikdo ho vlastně nezná. A opět se ho člověk může zeptat, zda mu něco říkají modré karty, které mohou europoslanci využívat při diskusi.
A jestliže se panu Machovi zdá europarlament jako instituce, která moc utrácí peníze evropských daňových poplatníků, nic mu nebrání, aby s šetřením začal u sebe. Jenomže pokud jde o něj a jeho spolupracovníky, kteří jinak na Evropském parlamentu nenechají niť suchou, tak bruselské peníze nevadí. Tomu se říká pokrytectví.
