V zatykači vydaném Ruskou federací na Sergeje Kudaškina jsou lži. Podle svědectví jeho snoubenky Nadii Skorniakové berou ruští policisté od vyšetřovaných obrovské úplatky a běžné je jejich bití a mučení.
Městský soud v Praze nedávno nepravomocně zamítl verdikt ministerstva vnitra, které Kudaškinovi neudělilo politický azyl. Zdůvodnil to tím, že úředníci musí důsledně prozkoumat dodržování lidských zpráv v Ruské federaci, což neučinili. Tuto zprávu oznámil Kudaškinův advokát Vladimír Churcev.
Nadia Skorniaková uspořádala minulý týden ve čtvrtek demonstraci před budovou Vrchního soudu v Praze proti věznění svého snoubence a dalšího ruského vězně Vitalije Ginzburga. Nesouhlasí s jejich nuceným pobytem ve vazební věznici v Praze na Pankráci a jejich vydáním ke stíhání do Ruska.
Ta uvedla, že v Rusku jsou běžné masivní úplatky soudcům, prokurátorům a policistům. Jinak má obviněný smůlu. Sergej Kudaškin na otázku, zda je v Rusku vězeňský systém zkorumpovaný, odpověděl už dříve v prohlášení zaslaném novináři Ondřeji Koutníkovi, které má autor blogu k dispozici, třikrát ANO. „Dnes tě mohou napůl umlátit k smrti, šikanovat a mučit, a zítra, pokud zaplatíš, dají napít vodku a povolí intimní schůzky po dobu tří dnů,“ dodal. Ten si také chválí skutečnost, že česká vězeňská služba s ním zachází slušně, neponižuje jej a nemučí.
„Ruští vyšetřovatelé, kteří se mě snaží dostat zpátky do Ruska, to dělají pouze proto, aby ze mě dostali peníze. To je tamní běžná praxe, korupce a vydírání. A když ze mě peníze nedostanou, mohou mně zničit život. To oni dělají každému, kdo jim odmítá platit za ochranu,“ tvrdí Kudaškin. To, že ruští policisté berou od lidí, hlavně tedy od podnikatelů, kryšu čili výpalné, je všeobecně známou věcí. Masovou korupci mezi ruskými strážci pořádku, dokládá též Američan Bill Browder v knize Rudý zákon o známé kauze Magnitského. V ní popisuje setkání s jistým policejním důstojníkem, který měl na sobě perfektní oblek za tři tisíce dolarů, přičemž jeho měsíční příjem činil patnáct set dolarů.
Sergej Kudaškin také upozornil na nesrovnalost ve svém zatykači. V něm kapitán justice Lazarev z města Saransk tvrdí, že stíhaný měl 15. března 2018 podepsat písemný závazek, že neopustí území Ruské federace. Obviněný Rus však prokazatelně odjel ze své původní vlasti už 29. prosince 2017! Čili onen závazek je s největší pravděpodobností padělek ruských vyšetřovatelů.
Pan Kudaškin je stíhaný pro údajný podvod. Těžko říci, je jasné, že podvodníci žijí všude na světě, i v Rusku. Jenomže při praktikách tamní justice a vyšetřovatelů člověk neví, kde je pravda. V právnické praxi platí krásná zásada In dubio pro reo, čili v případě pochybností o vině obžalovaného by měl soud rozhodnout v jeho prospěch. A to je rovněž případ Vitalije Ginzburga a Sergeje Kudaškina. Jejich vina je diskutabilní a v Rusku je může čekat mučení a jiné nelidské zacházení. I podle nálezů Ústavního soudu České republiky bychom neměli nikoho vydávat do zemí, které porušují lidská práva. A Rusko mezi ně patří.
Fotografie byla zveřejněna s výhradním souhlasem její autorky a majitelky Nadii Skorniakové pro účel tohoto blogu.
