Zásluh tohoto významného českého panovníka je hodně a bylo by zbytečné je tady jmenovat. Já si myslím, že klíčové bylo založení pražské univerzity, kdy obyvatelé českých zemí dostali možnost špičkového vzdělání.
Tedy nemuseli už za ním odházet do ciziny. Při příležitosti dnešního sedmistého výročí narození císaře Svaté říše římské a českého krále Karla IV 14. května 1316 je dobré si tento jeho prozíravý čin připomenout. On sám si cenil kvalitního vzdělání, a proto se obklopoval vzdělanými lidmi, jako byli arcibiskup pražský Arnošt z Pardubic nebo biskup olomoucký a jeho kancléř Jan ze Středy. Oba tito mužové měli za sebou studia na prestižních univerzitách v Itálii. Karel žil dlouho vychováván na francouzském královském dvoře a i v zemi galského kohouta tehdy existovala špičková vysoká učení. On sám byl proti jiným panovníkům na svoji dobu také dobře vzdělán a ovládal pět jazyků.
Takže chtěl, aby lidé z českých zemí nemuseli odcházet za univerzitními studii do zahraničí a v roce 1348 založil v Praze Karlovu univerzitu se čtyřmi fakultami, artistickou (filozofickou), teologickou, právnickou a lékařskou.
Univerzitními národy Karlovy univerzity byly český, bavorský, saský a polský, každý měl jeden hlas. Jednalo se o teritoriální dělení, národnost studentů nebo jejich společenský původ nehrály roli. Čili v národě českém mohl být klidně syn německého měšťana některého z královských měst a také potomek českého šlechtice. Českých studentů však byla nejvýše pětina.
Císař totiž založil tuto školu nikoliv jako omezeně českou, ale jako instituci evropské úrovně a proto na ni zval nejlepší možné vyučující z celé Evropy. Ano, chtěl, aby se domácím dostalo špičkového vzdělání, ale dobře věděl, že bez zahraničních odborníků se neobejde. A nejen ve školství, koneckonců prvním stavitelem svatovítské katedrály byl Francouz Matyáš z Arrasu. Proto i jeho rozdělení studujících a vyučujících na univerzitní národy bylo zárukou vysoké úrovně pražského učení. Dobré je také pro neznalé podotknout, že vyučujícím jazykem byla latina, jejíž znalost byla podmínkou studia na středověkých univerzitách.
Bohužel, jeho nepříliš povedený syn český král Václav IV. vydal v roce 1409 tzv. Dekret kutnohorský, kterým poměr sil na Karlově univerzitě změnil. Češi dostali tři hlasy, a ostatní národy jenom jeden. Všechno to bylo ovšem z politických, nikoliv nacionálních důvodů, protože čeští vyučující se s ním na rozdíl od ostatních shodovali na řešení papežského schizma. Naštěstí současní historici bez šovinistických předsudků hodnotí tento Václavův čin jako hodně špatný a omezený, protože univerzitu na protest opustilo celkem asi 80% akademiků, kteří odešli na zahraniční vysoká učení. Její kvalita šla prudce dolů a stala se pouhou provinční školou.
Za husitských válek se pak české země dostaly do mezinárodní izolace a z kdysi slavné univerzity zůstala pouze artistická fakulta mizerné úrovně. Husité se tak stali hrobaři české vzdělanosti.
