Mnichovská dohoda je stále pro Čechy velkým traumatem. Cítili se a stále se cítí zhrzeni zradou svých spojenců, kteří Hitlerovi požehnali vydání jejich pohraničí Německu. Nicméně je dobré si uvědomit, že i mezi Angličany bylo dost rozhodných stoupenců Hitlerovy agresivity vůči Československu a ruku na srdce – i Češi nesou na Mnichovu svůj díl viny.
Mnichovská dohoda byla nejhorším životním omylem britského premiéra Nevilla Chamberlaina, který se tak stal spoluviníkem II. světové války, jíž chtěl ve své naivitě zabránit. Dá se mu věřit, že po zkušenostech s I. světovou válkou a jatkami zákopových bojů, se snažil zachránit mír za každou cenu a nedošlu mu, že jsou hranice za, které se jít nesmí.
Nicméně je potřeba si uvědomit, že by bylo chybou házet Angličany do jednoho pytle, protože mezi nimi bylo hodně odpůrců mnichovské kapitulace. Dokonce když britská vláda hlasovala 25. září 1938, tedy pouhých pět dnů před jednáním v Mnichově, o přijetí godesberských požadavků, ve kterých Hitler požadoval okamžité předání československého pohraničí Německu, tak hlasování ve prospěch Německa dopadlo těsným poměrem 9:8, přičemž rozhodl hlas premiéra Chamberlaina.
Ovšem i po podepsání mnichovské dohody to neměli stoupenci usmiřování s nacistickým Německem jednoduché. Od pondělí 3. října jednala o výsledcích konference čtyři dny britská Dolní sněmovna. První lord admirality neboli ministr námořnictví Alfred Duff Cooper rezignoval na svůj post se slovy: „Čekal jsem rozkaz k boji, obávám se, že je to jediná řeč, které pan Hitler rozumí.“ Velmi ostře toto řešení odsoudila i labouristická opozice ústy svého předáka a pozdějšího předsedy vlády Clementa Attleeho.
Ovšem svoji nejslavnější sněmovní řeč přednesl ve středu 5. října tehdy řadový poslanec za Konzervativní stranu Winston Churchill, ve kterém vládu tvrdě zkritizoval za zradu československé demokracie a politickou naivitu. „Vy, že jste zachránil mír, zradil jste maličké Československo. Anglie si mohla vybrat mezi hanbou a válkou, vybrala si hanbu a stejně bude mít i válku,“ křičel mimo jiné na Chamberlaina.
Je pravdou, že Churchill později jako premiér neanuloval se svoji vládou mnichovskou dohodu ihned, ovšem jedině proto, že musel brát ohled na zbytky chamberlainových stoupenců ve svém kabinetu. Politika je jaksi umění možného.
Neville Chamberlain nechtěl opakování hrůz I. světové války. Podle něj by bylo chybou stejně jako o 24 let jít do války kvůli nějaké malé zemi, tehdy Srbsku, nyní Československu. Přitom osobně boje v zákopech na rozdíl od Winstona Churchilla, který na francouzské frontě velel praporu, nezažil.
Na druhé straně je obecně špatné vidět jenom chyby druhých a nikoliv vlastní. Pravdou je, že postavení a práva národnostních menšin v předmnichovské Československé republice byla z evropského hlediska nadstandardní. Ovšem Československo vinou špatné mediální práce a propagandy nechalo druhou stranu účinně šířit lži, že je státem, ve kterém menšina šesti milionů Čechů utiskuje většinu, tedy Slováky, Maďary, Němce, Poláky a Rusíny. To byl sice nesmysl, ale bohužel, také kvůli naší vlastní neschopnosti tomu hodně lidí v Evropě věřilo.
Doporučená litartura
Jiří Ellinger - Neville Chamberlain, nakladatelství Lidové noviny, Praha 2009
Martin Gilbert - Churchill - Život, nakladatelství BB ART, Praha 2002
