Nedávno jsme si připomněli výročí Šoa, tedy vyvraždění šesti milionů Židů za II. světové války, A právě tato událost dává pochopit jednání Židovského státu, který razantně pacifikuje své protivníky.
Židé byli vražděni jenom z rasových důvodů. Tento obří nacistický zločin byl nejhorším v dějinách lidstva. I v dřívějších dobách byli Židé pronásledováni, nicméně například křtem mohli svůj osud změnit. Před řáděním zločinců hákového kříže však nebylo žádné obrany.
Po válce si Židé založili svůj stát na místě jejich původní dávné vlasti na Blízkém východě. A celému světu dávají důrazně najevo, že hrůzy Šoa se už nebudou opakovat. Výstižně to před časem vysvětlil ministrům zahraničí Francie a Španělska Bernardu Kouchnerovi a Migueli Ángelu Moratinosovi tehdejší jejich resortní kolega Avigdor Lieberman. „Izrael nebude Československem, které v roce 1938 obětovaly západní mocnosti Hitlerovi. My nebudeme Československem v roce 2010, budeme hájit izraelské životní zájmy,“ řekl.
Ve Starém zákoně je psáno, oko za oko zub a zub, a je pravdou, že Izrael někdy pro jistotu vyrazí za jeden zub obrazně řečeno hned deset. Ale to je v pořádku, nepřátelé Židů si musí uvědomit, že jejich nenávist vůči Izraeli bude tvrdě potrestáná.
A z tohoto úhlu pohledu je třeba se dívat i na vojenské útoky Izraele na cíle v Sýrii. Tato sousední země neuznává právo Židovského státu na existenci a na svém území toleruje muslimské radikály z Hizballáhu, kteří vraždí izraelské civilisty včetně žen a dětí. Dále jsou v Sýrii iránské vojenské jednotky, a je známou skutečností, že Iránci vyhrožují Židům vyhlazením. A Izraelci rozhodně nemíní jen tak přihlížet zlu v blízkosti své vlasti a mají plné právo je zlikvidovat. Jejich mottem je, už nikdy nepůjdeme bezbranní na smrt jako v Osvětimi a svoji svobodu si ubráníme. V tom Tě milý Izraeli plně podporuji. Pravdou je, že kdo dá Židovskému státu pokoj, jako například Egypt nebo Jordánsko, má jej také. Kdo by mu ale chtěl škodit, dostane právem zaslouženou lekci.
