Dějepis v deváté třídě v roce 1979 a soudružka učitelka vypráví o tom, jak zlí četníci stříleli za první republiky do ubohých dělníků. Přihlásil Petr, který řekl, že jeho dědeček byl ve Frývaldově. A byl to průšvih.
Při demonstraci u Frývaldova (nyní Jeseník) zemřelo 25. listopadu 1931 osm lidí. Petr tehdy šokoval celou třídu, když prohlásil, že jeho děda kdysi o tom řekl, že střílet museli, protože ti demonstranti byli úplně nepříčetní a jim šlo o život. Bylo to haló, soudružka dějepisářka byla mimo, protože něco takového nečekala. Petrova dědu popravili nacisté za II. světové války v Kounicových kolejích v Brně. Já jsem o tom, později mluvil s jeho babičkou – vdovou, a ta mně řekla, že těch demonstrantů bylo možná tisíc, kdežto četníků jen patnáct. Ti protestující se změnili v sběř, v lůzu, která na četníky utočila kameny a holemi. Mnozí četníci už byli zraněni včetně velitele zásahu nadporučíka Jirkovského.
„Manžel mně o tom říkal, že jako první vystřelil mladý nezkušený závodčí, který předtím dostal kamenem do přilby. A teprve potom zazněl rozkaz k palbě,“ řekla Petrova babička. Četníci se zpočátku snažili rozehnat dav na křižovatce u Dolní Lipové (v současnosti Lipová lázně) obušky. Ovšem ty byly proti holím neúčinné. A navíc strážci zákona tehdy neměli štíty a další vybavení proti takovým situacím, jak je tomu nyní.
Je nutno říci, že největší zodpovědnost za tuto tragédii, při které bylo mezi mrtvými i čtrnáctileté děvče, mají ti, co provokovali střet s pořádkovými silami. Ti demonstranti byli dopředu ozbrojeni, takže počítali se násilnostmi. Zodpovědný za eskalaci násilí byli i komunisté, kteří podněcovali protestující k násilným útokům na státní moc. V tomto případě vyzýval k proražení četnického kordonu poslanec Národního shromáždění za KSČ Hádek. Nechápu také jednání rodičů, kteří na takovou nebezpečnou akci pustí čtrnáctiletou dceru.
Ano, možná mohli četníci nejdřív vypálit salvu do vzduchu a předejít tak obětem na životech, ale jak se říká po bitvě každý generál. V ten kritický okamžik hrozilo, že je rozlícený dav bude lynčovat. A koneckonců i pozdější vyšetřování potvrdilo, že strážci pořádku postupovali správně.
Prezident Masaryk si k sobě později povolal ministra vnitra slovenského agrárníka Juraje Slávika, který se svých podřízených zastal a hlavě státu zopakoval, že jim šlo o život a jiné řešení nebylo možné. Není také pravda, jak tvrdil ve svém dokumentárním díle o Masarykovi Zdeněk Mahler, že Slávik kvůli frývaldovské stávce skončil. „Manžel měl Masaryka rád, byl to velký vlastenec, ale v tomto případě s ním nesouhlasil, protože dobře věděl, jak to ve skutečnosti bylo,“ dodala Petrova babička.
V té době také komunista Zdeněk Nejedlý sestavil petici proti policejnímu násilí, kterou podepsali někteří levicoví intelektuálové, ovšem spisovatel Karel Čapek to odmítl s tím, že mu chybí odsouzení těch, kteří tyto smutné události provokují, tedy komunistů.
Není tedy pravdou, jak dříve tvrdila rudá propaganda, že četníci stříleli do ubohých mírumilovných lidí. Je naopak prokázáno, že ve Frývaldově a také u Duchcova vystřelili až po té, kdy na ně útočil zfanatizovaný dav a oni se pouze bránili.
