Tož dneska někteří slaví výročí vzniku samostatného Československa, já tedy ne. My monarchisté k tomu nevidíme důvod. Koneckonců tento stát přinesl spoustu problémů, o kterých se raději mlčí.
Podvodem už byla umělá konstrukce československého národa, kterou většina Slováků nikdy neuznala. K tomu Češi dospěli z jediného důvodu. V zahraniční by se těžko vysvětlovalo, proč vládnoucími národy nového státu jsou cirka šest milionů Čechů a dva miliony Slováků, ale nepatří mezi ně Němci s třemi miliony obyvatel. A taky byl tedy vykonstruován československý národ. Navíc Edvard Beneš na mírových konferencích po I. světové válce mlžil o počtu Němců na území nového státu.
Ono samotné Československo bylo umělé vytvořené, protože Slovensko historicky nikdy k českým zemím nepatřilo. Pohádky typu, že Velká Morava byla prvním společným státem Čechů a Slováků, už nikdo rozumný nebere vážně.
Slováci se údajně k Čechám, Moravě a zbytku Slezska připojili na základě tzv. Martinské deklarace z 30. října 1918. Jaká však byla skutečnost? „Na poradě se sešel 101 účastník, z toho 95 evangelického vyznání a 31 z Turčianského Svätého Martina, což lze stěží hodnotit jako reprezentaci celého slovenského národa, a navíc slovenské katolíky, kteří tehdy představovali zhruba 84 % obyvatelstva Horní země, zastupovala pouze nepatrná menšina, i když výrazných osobností,“ správně uvedl v článku na Reflex.cz Jaroslav Šajtar. Shromáždění v Turčianském sv. Martine rozhodně nereprezentovalo všechny Slováky, originál deklarace se nedochoval, a podle některých svědků byl závěrečný text zfalšován z podnětu budoucího čs. premiéra Milan Hodži. Referendum, které by Slovensku umožnilo rozhodnout se o své budoucnosti, bylo jeho obyvatelům upřeno.
Nový stát také nebyl národním státem, ale mnohonárodnostním. Češi a Slováci v něm dali dohromady zhruba dvě třetiny obyvatel. Zbytek tvořily národnostní menšiny, které k Československu nebyly příliš loajální. To se koneckonců týkalo i velké části Slováků, kterým až do listopadu 1938 byla upírána původně slíbená autonomie. Nelze se tedy divit tomu, že velká část obyvatel Československo odmítala.Poškozen byl rovněž český průmysl, který v rámci bývalého Rakouska-Uherska ztratil svá tradiční odbytiště. Zkrátka, nebylo kam vyvážet, protože nástupnické státy po habsburské monarchii výrazně ztížily výrobkům z českých zemí přístup na své trhy celními tarify. Tradiční firmy se dostaly do vážných existenčních problémů a například plzeňská škodovka malém zkrachovala. Tu před koncem zachránil až vstup francouzského kapitálu ve dvacátých letech minulého století.
Velké českou chybou také bylo vnucovat ostatním svoje tradice, které jim byly cizí. To se týkalo třeba vyhlášení výročí upálení mistra Jana Husa 6. července za státní svátek v roce 1925. Problém ovšem byl, že velké většině Slováků jsou Hus a husitství ukradené, s jejich dějinami nemají nic společného, a oni dost dobře nechápali, proč toto datum mají slavit.
https://www.reflex.cz/clanek/historie/90738/slovaci-se-k-ceskoslovensku-pripojili-martinskou-deklaraci-podle-jejiho-signatare-byla-ale-zfalsovana.html
