Tak jsem si před chvíli pustil La Marseillaise v podání Mireille Mathieu a mužského sboru. Jedním slovem, nádhera. A když hřměl refrén Aux armes, citoyens, Formez vos bataillons, tak jsem se přidal se svým jasným zvučným barytonem. Francouzům jejich hymnu závidím.
Původně pochod francouzských armád bojujících na Rýně La Marseillaise je burcující písní, která chytá za srdce, nabíjí energií a z člověka dostane všechno.
Když to srovnám s českou hymnou Kde domov můj, tak je mi smutno. Česká hymna má původ ve špatné divadelní hře Fidlovačka, která se Tylovi absolutně nepovedla a v době svého vzniku totálně propadla. Nevím, co je úžasného na pomalé unylé písní s hrozným kýčovitým textem, kterou zpívá slepec, jenž neví kde má domov. To je tak možná dobrá hymna pro bezdomovce.
Píseň Kde domov můj působí odevzdaně, bojácně, jako by vystihovala nejhorší rysy české národní povahy tedy zbabělost, neschopnost bít se za správnou věc a kapitulaci před zlem.
Myslím si, že je na místě diskuse o nové státní hymně, i když chápu, že na současnou českou hymnu jsou lidé zvyklí a těžko říct, jak by přijali změnu. Už při vzniku Československa v roce 1918 se však uvažovalo o jiné skaldbě coby hymně. Určitě by byla lepší úderná píseň Bedřich Smetany „Sláva, sláva prapor věje“, která byla rovněž ve hře.
Já bych se však změny nebál.
