Nedávno jsem zažila dvě a půl hodiny dlouhou cestu v autobuse do Jižních Čech. Já si říkala, že mám štěstí na prázdné sedadlo a tím pádem mě čeká komfortní odpočinková cesta. Chyba lávky! Své tvrzení jsem zakřikla v momentě, kdy jsem to vyslovila a kdy nastoupil mladý pár.
Nejsem proti víře, neodsuzuji ani ostatní, že věří. Každý nějakou máme. Sama věřím v pozitivní myšlení a takové ty motivační bláboly, ale pomáhá mi to, tak proč ne. Jenže teď jsem nahlédla pod pokličku čehosi o čem jsem jen slýchávala, ale nikdy tomu nevěřila. Opravdu je víra v Boha taková? Opravdu slouží k celoživotnímu poslání mluvit a za vším vidět jen Boha? Taky v něco věřím a dokonce někdy prosím Boha, když jsem zoufalá. Kdo ne? Jen jsou názory se kterými se nemůžu ztotožnit, ale každý má to své... I kdybych chtěla, nedalo se neposlouchat...
Mladý pár si začal povídat o průběhu víkendu. Chlapec jel totiž představit svou nevěstu. Podotýkám věk kolem 23 let. Snad prý rodiče pochopí, že to mají posvěcené a že jim to Bůh požehnal a nemůže to být jinak. Slečna prý bude spát v jeho pokojíčku, řekla mu, že je ráda, jen když tam nebude on. Takže před svatbou ne, jsem z toho pochopila. A teď pozor! Diskuze o výchově dítěte. Nebudou mu dávat biblické jméno, protože by mu tím nutili svou víru. On si ho Bůh najde. Televizi mít nebudou. Antikoncepce je zabiják dětí. Na to mu slečna řekla. Ne ne nemáš pravdu, jsou dva druhy antikoncepce. Jsou prášky, které tam vůbec k vajíčku sperma nepropustí. To mi tak nevadí i když je to hřích, ale jsou prášky, které to už oplodněné vajíčko zabijí a zničí. Ta je špatná! To je velký hřích! Já jsem v tu chvíli přestala dělat cokoli. Četba, počítač, vše šlo stranou. Touha vidět jí byla silnější a tak jsem se nenápadně začala ošívat. Chtěla jsem vidět tvář osoby, která takhle smýšlí a lidi podržte mě. Slečna byla tak krásná, že mě jako holce spadla brada. Když stála u Boha ve frontě na krásu dostala do balíčku ještě víru? Špatná kombinace, špatná. Ovšem to ještě nic není. Mé prozření přišlo v následující moment!
Káva a energetické nápoje, milovníci pozor! Jejich debata o kofeinu vypadala následovně:
,,Kávu jen bez kofeinu, protože Bůh ví, kolik mi má dát energie a ví proč to dělá. Každá další energie, kterou si pomocí těchto prostředků dodávám je na dluh, to samé alkohol, prostředek ďábla. Nechci být dlužná, protože dluh patří vždy ďáblu a ten si ho bude chtít jednou vzít zpět. Takže pokud jsem unavená, Bůh mi tím dává něco najevo.“ V tu chvíli jsem volala v duchu ďábla, ať mi sešle trochu toho nápoje ďáblova na dluh. Prosím snažně prosím. Hodina cesty přede mnou. Každý druhý Čech je zadlužen. Já chci taky. Teď a tady rovnou ďáblu, klidně krví, klidně krví!
Mé prosby nebyly vyslyšeny. Naopak pro můj další očistec, dostali nápad, aby jim cesta ubíhala, pomodlí se! Jupí bude ticho. Přeci se lidé modlí v tichosti! Omyl, velký omyl! Kluk začal odříkávat svá přání, že se modlí k Bohu aby rodiče měli otevřenou mysl k jeho záměrům, aby vše dobře dopadlo, aby se jim nevěsta líbila. Aby jednou bylo dítě zdravé a aby měly stále otevřenou mysl a mohli naslouchat jeho (Boha) přání. Atd. atd. Po pěti minutách oba řekli Amen.
Konečně bude klid, řekla jsem si. Omyl, holka hloupá, nebuď naivní, pomyslela jsem si záhy, protože ještě byla na řadě ona!
Prosby k otevřené mysli, aby nepodlehli pokušení. Aby mohla jednat jen tak jak si Bůh žádá. Aby naplnila všechna očekávání. Aby se nenechala ovlivnit a přijímala jen jeho znamení, protože jen co řekne Bůh je správně. Atd. atd. atd…Amen.
A lidičky. Se mnou byl v té chvíli také amen, protože jsem si uvědomila, že já jednou skončím v pekle. Za to množství kávy a alkoholu, energetických nápojů před zkouškami, zhýralému životu a antikoncepci nemůžu skončit jinde, než v pekle…
