Bourat a ničit bez předložení alternativy

Bourat a ničit bez předložení alternativy – nejhlubší česká politická tradice. Nedávný pokus o vyslovení nedůvěry vládě opět zaváněl hrozbou nestability, vzduchoprázdna a několikaměsíčního hádavého čekání na předčasné volby, jejichž datum se rovněž mohlo několikrát změnit. Způsobit pád vlády není až tak obtížné a původcům takového otřesu by to nemělo procházet tak lehce. Naše sněmovna potřebuje po vzoru Bundestagu tzv. vótum konstruktivní nedůvěry. Tam opozice vyslovením nedůvěry vládě okamžitě nabízí - a většina sněmovny schvaluje -nového premiéra (kancléře). Ten téměř okamžitě začíná se svou vládou vládnout až do předčasných voleb, ve kterých si nechá svou parlamentní většinu potvrdit či nepotvrdit voličem. Jinými slovy: opozice musí mít připravené personální obsazení i program.

Konstruktivní vótum nedůvěry se dostalo do německé poválečné ústavy jako reakce na ústavní nedokonalosti meziválečné Výmarské republiky. Nedisciplinovaná parlamentní většina tehdy vyjadřovala nedůvěru jednotlivým vládám jak na běžícím pásu, aniž by ji okamžitě nahradila jinou. To pochopitelně vyvolávalo nestabilitu a prohlubovalo všeobecnou krizi vládnutí, jež připravila cestu k nástupu Adolfa Hitlera. Český parlamentarismus má však úplně jinou tradici. Za necelých dvacet let první republiky existovalo neuvěřitelných osmnáct vlád, ale parlamentní volby se konaly pouze čtvery. Překvapující ale je, že žádná vláda - na rozdíl od Německa - nepadla na základě poslaneckého hlasování v tehdejším parlamentu. Naopak, dříve než padla jedna vláda, byla už vyjednána vláda další a prvorepublikoví poslanci svou zdviženou rukou pouze stvrdili dohody vůdců politických stran tzv. Pětky.

Než tedy sociální demokraté a komunisté budou chtít příště svrhnout vládu, měli by mít připravenou vládu náhradní. Vzpomeňte si na situaci při českém předsednictví Evropské unii v první polovině roku 2009. Kvůli jedné zhrzené poslankyni padla vláda Mirka Topolánka, což překvapilo všechny, včetně iniciátorů vyslovení nedůvěry z ČSSD. Následovalo zmatené hádání, obviňování, vyhlašování a rušení dat předčasných voleb. Zmatek nad zmatek.