Pokud sankce nebudou účinné, měla by Evropa přitvrdit

Je smutným faktem, že za jednáním o přijetí „pravých“ sankcí vůči Rusku a celkovým probuzením Evropy stojí až pád letadla s civilisty. V rámci těchto událostí se všech 28 velvyslanců Evropské unie shodlo na tvrdších sankcích pro Rusko. Sankce EU reagující na anexi Krymu zahrnovaly zmrazení majetku osob blízkých Putinovi na území EU a zákaz vydávání cestovních víz pro tyto osoby. Tento jmenovitý seznam se dále rozrůstá, nejnověji o dalších 8 jmen. Terčem tohoto typu sankcí byly rovněž soukromé společnosti a další právnické osoby, které se podílely na bojích na Ukrajině nebo z nich těžily.

Nové sankce přijaté v úterý a účinné od čtvrtka zahrnují zbrojní embargo, zákaz vývozu některých citlivých technologií a zákaz obchodování s dluhopisy a jiným majetkem ruských, státem vlastněných bank na evropském trhu. Evropský trh představuje zhruba polovinu celkových dluhopisových obchodů ruských bank, takže dopad tohoto omezení na ruské banky, potažmo ruskou ekonomiku jako celek, bude poměrně dramatický. Vysychající banky budou kolabovat, anebo do nich stát nalije miliardy, které tím pádem nebude moci použít na financování bojových akcí na ukrajinském území.

Rovněž uvalení zbrojního embarga by mělo pocítit více Rusko než státy EU. Zatímco státy EU vyváží do Ruska zbraně za 300 mil. eur ročně (ale delší dobu připravovaný francouzský kontrakt na vývoz lodí Mistral do Ruska v hodnotě 1 mld. eur zůstane embargem nedotčen), dovozy zbraní z Ruska do EU představují 3,2 mld. eur ročně. Poměrně výrazný smysl dává i zákaz vývozu technologií související s těžbou ropy z EU do Ruska, protože ruský export je do značné míry závislý na pevných palivech. Tento sektor je tedy v rámci ruské ekonomiky nejzranitelnější. Zároveň se však jedná o mimořádně citlivý sektor i pro státy EU dovážející velký podíl ropy a zemního plnu právě z Ruska. Dlouhodobá ziskovost ruského ropného sektoru totiž závisí na schopnosti objevovat a využívat nové zdroje těžby ropy. Uvalení tohoto druhu sankcí by tak mohlo mít za následek poptávku ruských ropných oligarchů po zdrženlivější zahraniční politice.

Krize na Ukrajině a s ní související sankce však může znamenat i příležitost pro EU vybudovat si větší energetickou nezávislost na Rusku, která by byla přínosná i z hlediska energetické bezpečnosti EU. Lze v ní proto spatřovat impuls pro vytvoření jednotné energetické politiky EU založené na maximální energetické soběstačnosti, diverzifikaci dovážených zdrojů energie a jednotného postupu v zahraničně-obchodních vztazích. Rovněž by to měla být příležitost k vývoji lepšího bezpečnostního a obranného systému EU, který je zatím vcelku limitován nedostatečnými finančními, ale i personálními nedostatky, které plynou z možného skrytého protekcionismu evropského trhu s vojenským vybavením.

Z České republiky však přišla odpověď nám vlastní. První reakce pana premiéra na sankce zněla tak, hlavně ať nás tato opatření nebolí. Sice tyto kroky podporujeme, ale přece nebudeme přijímat další kroky, které by mohly ohrozit český byznys. Vyjádření pana premiéra se mi bytostně příčí, a pokud mu tedy navrhované sankce tak vadí, měla by se vláda zaměřit na to, jak firmám, které budou zasaženy sankcemi, či kontra sankcemi z ruské strany, pomoci.

Já nový okruh sankcí vyhlášených EU považuji za úspěch, v mnohém jdou dál než dosavadní sankce USA (omezení obchodování ruských bank). Pokud by se neukázaly jako dostatečně účinné, měla by mít EU odvahu k jejich dalšímu přitvrzení. Putinovskému Rusku bychom neměli ustupovat a naše vláda by měla přestat přepočítávat hodnoty, které jsme si po pádu SSSR těžce vydobyli, na peníze. Protože to, co se děje na Ukrajině, je válka. Mnohým to bohužel nedochází a už vůbec si nejsou, nebo nechtějí být vědomi toho, že tyto události probíhají pouhých tisíc kilometrů od nás.