„Veřejnoprávní média jsou vystavena politickému vlivu, byť pouze nepřímému. Prostředí médií ovládají komerční tlaky, veřejnoprávní média nevyjímaje. Korupci a korupčním kauzám se média věnují, ve většině případů se ovšem nejedná o hlubší investigativní žurnalistiku.“
Ve své nedávné studii národní integrity České republiky (NIS) zkoumala Transparency International (TI) za pomoci předních odborníků korupci, prostředí jejího vzniku a samotné důsledky. Svou studii postavila na třinácti pilířích, mezi nimiž byla i média. TI je hodnotila na základě tří kritérií: potenciálu, vlastní správy a roli v systému. V celkovém obodování získala média 54/100.
Média podle TI sice mají volnost a určitá privilegia, například ochranu zdroje, na druhé straně jsou existenčně závislá na ekonomické situaci, sledovanosti a inzerci. Tím je omezena jejich nezávislost a důvěryhodnost. Pod kritiku se dostala i neveřejná vlastnická struktura redakcí.
„Mediální trh v ČR je příliš malý na to, aby vznikl větší počet tzv. nikových médií, která by byla životaschopná a dokázala přitom uspokojit zájmy menšinového publika.“ Přestože v českém prostředí vychází nemalý počet periodického tisku, jeho kvalita je určována ekonomickou udržitelností, která média vede ke zřejmé bulvarizaci.
Objevuje se tlak na rychlost zpráv, to následně vede k povrchnosti, chybám a ‚zkreslenému zpravodajství bez kontextu‘. „Ve snaze zvýšit svou nízkou sledovanost a obhájit smysl své existence se veřejnoprávní média přizpůsobují konzumně (divácky) orientovanému stylu soukromých médií.“
V této souvislosti se mluví o příchodu bývalého generálního ředitele Petra Dvořáka do nejvyššího vedení České televize. Mnozí očekávají, že jeho cílem bude vytvořit novou Novu na poli veřejnoprávního média. Příchod jeho bývalých kolegů z TV Nova tuto tezi podporuje.
Studia rovněž poukazuje na to, že mladí novináři často nevidí v novinařině celoživotní práci, ale pouze krátkodobou záležitost, během níž získají kontakty, které využijí jinde.
Nezávislost podle TI je institucionálně uchopena dobře. Minimálně do roku 2009 byla. Toho roku byl přijat tzv. náhubkový zákon, který omezil možnost informovat veřejnost o trestním řízení. Přijetím zákona byla Česká republika odsunuta ze 16. na 24. místo v žebříčku zemí World Press Freedom Index.
Studie navíc zmiňuje spornou nezávislost Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) a polemizuje nad politickým zasahováním. RRTV se sestává ze třinácti členů, kteří jsou jmenováni na návrh předsedy vlády poslaneckou sněmovnou. K jejich zvolení nejsou stanoveny požadavky na odbornost a zároveň není vyloučeno členství v žádné politické straně, čímž může snadno dojít ke střetu zájmů. I proto v letech 2009-2011 sedělo v RRTV několik bývalých poslanců a senátorů.
O jednotlivých radách, tj. Rada ČT, Rada ČRo, Rada ČTK, se hovoří jako o prodloužené ruce politiků, přesto TI nevnímá přímý politický vliv na jejich vysílání. Za zásah do nezávislosti médií na druhé straně považuje vniknutí vojenské policie do budovy zpravodajství ČT v březnu minulého roku.
Novináře sjednocuje Syndikát novinářů ČR, ovšem členství v něm je dobrovolné a podle TI se do něj zapojilo pouhých 8 % novinářů, především starší generace či začínající žurnalisté, kterým ze Syndikátu následně plynou určité výhody.
Chybí celoprofesní etické kodexy. Řada redakcí nemá závazný charakter kodexů, mimo ČT a ČRo. Pod Syndikátem existuje Etická komise, ovšem „její názory jsou považované za zastaralé a odtržené od reality.“ Na novinářskou obec má negativní dopad její roztříštěnost.
Média na korupční jednání sice pravidelně upozorňují, ale ty často nemají soudní dohru, proto končí v zapomnění. „Investigaci se nevěnují vůbec, protože na to redakce nemají odpovídající prostředky a nepátrají tedy po ničem aktivně.“ Výjimkou je dvojice Fiala-Havlík, kteří byli loni oceněni Open Society Fund novinářskou cenou za sérii investigativních reportáží o kauze Diag Human, čímž ušetřili státu tři miliardy korun.
Slovo korupce se ale ustálilo v mediálním slovníku. „Sporné jsou případy, kdy novináři uveřejní svůj zdroj, který na korupčním jednání participuje. Byť jsou tyto případy z morálního hlediska pochopitelné, jedná se o neprofesionální jednání a novináři se tím dostávají do role agenta provokatéra, která jim nepřísluší.“
Ohledně informování veřejnosti o otázkách řízení státu je podle studie úroveň zpravodajství různá. Nejkomplexněji se řízením státu zabývá ČT a ČRo, na druhé straně jde často jen o základní informace. „Zpravodajství chybí nezávislá věcná analýza prezentovaných témat, která média (ať vědomky nebo záměrně) prezentují ve zkratce a navíc v osobní rovině. Například u nově přijímaného zákona se jádrem sdělení stávají postoje politiků, nikoli informace o tom, jaké konkrétní důsledky bude norma mít.“
Navzdory výše uvedeným výtkám skončilo hodnocení médii průměrem. Ze třinácti pilířů státní integrity byla lépe hodnocena justice, neziskový sektor, organizace voleb, NKÚ a ombudsman. Za sebou média ale nechala podnikatelskou sféru, parlament, vládu a prezidenta, státní správu a policii.
Ukazuje se tak, že ačkoliv média hrají hru hlídacích psů demokracie, u nich samotných je nemalý prostor ke zlepšení.
