V minulých dnech začal
vůbec první soud s obviněným vůdcem konžských povstalců, který během války
naverboval do svých řad i děti mladší patnáct let. Tyto děti, jež byly ve
vojenských táborech cvičeny, byly poté nasazovány přímo do krvavých bojů.
Thomas Lubanga byl vůdcem Union of Congolese Patriots (UPC), která byla aktivní během etnického konfliktu v severovýchodním regionu Demokratické republiky Kongo. Během této etnické války zemřelo přes padesát tisíc lidí a několik stovek tisíc přišlo o střechu nad hlavou.
Mezinárodní trestní tribunál obvinil Lubangu z verbování dětí do svých milic, kde je učil bojovat. Namlouval jim také, že jsou nezranitelní právě svou dětskostí a posílal je přímo do boje. Tyto děti musely bojovat pod různými výhružkami či byly jednoduše od svojí rodiny uneseny.
Kromě toho je Thomas Lubanga podle všeho zodpovědný za masakr více než čtyř sta lidí. Přesto sám jednou prohlásil: „Je důležité, aby soud prošetřil jednotlivé skupiny za jejich činy. Ti, kdo spáchali genocidu či masakr, musí být potrestáni.“
Na soudním tribunále v Haagu promluvil jeden z dětských obětí verbování. Kvůli své vlastní bezpečnosti zůstal v anonymitě. Podle něj byl přinucen vstoupit do Lubangovi milice pod výhružkou vypálení jeho rodné vesnice. Tehdy mu bylo pouhých třináct let.
Děti byly učeny ve střelbě a také v základech bojového umění. Poté byly přímo rozmístěny na bojiště a brigády. „Viděl jsem bojovat a umírat mnohé děti v bojích, “ řekl dnes už dospělý svědek. „Když dal vůdce rozkaz, musely zastřelit všechny, včetně dětí.“
Odhaduje se, že po celém světě bojuje až na čtvrt milionů dětí v různých konfliktech. Ať už dobrovolně či nedobrovolně. Otázka mladých válečníků sebou nese velké emoce. Válka přináší mnohá zvěrstva, ale pohled na ozbrojené sotva patnáctileté dítě, nenechá nikoho chladným.
Navíc se automaticky otevírá otázka morální. Lze vůbec taková smrt dítěte ospravedlnit, i když se stane v mezní situaci, jíž válka bezpochyby je? A právě na morální kodex různé teroristické organizace či povstalecké skupiny často spoléhají.
V jednadvacátém století, kdy ve vyspělých státech jsou práva dětí na prvním místě, vždyť právě ony jsou budoucností, se v nemalém počtu setkáváme s dětmi na bojištích. S dětmi ověnčenými zbraněmi. S dětmi připravenými zabít…
Thomas Lubanga se přesto vše cítí nevinen. Soud měl začít už minulý rok v červnu, ovšem pod nutností zajištění ochrany svědků a delšího sbírání materiálu byl odložen až na pozdní lednové dny. Lubanga neprojevil lítost a ani snahu o omluvu, přestože žalobci nastřádali nemalé množství videozáznamů, kde je přímo vedle dětí zachycen.
Rozsudek by měl padnout nejpozději do konce tohoto roku. Poté se bude projednávat obvinění dalších dvou konžských vůdců.
Malý válečníci, ať už jsou odvedeni od svých rodičů násilím, či snad bojují dobrovolně za svou víru, jsou stále dětmi. Ve válce, kde se každý snaží přežít i na úkor jiných lidských životů, se zde naráží na problém. Je člověk schopen si ospravedlnit vraždu malého kluka či dokonce dívky? Při střetnutí dvou nepřátelských vojáků jde o často rychlost. Voják, jenž ale takto stojí před dítětem, je vystaven Sophiině volbě…
Už jenom proto, aby se děti vrátily tam, kam mají, a žily své dětství, jak mají, můžeme jen doufat, že Mezinárodní soudní tribunál v Haagu vydá dostatečně tvrdý rozsudek, pokud se trest prokáže. Ovšem i zde vyvstává otázka, zdali to bude stačit.
Zdroje
www.bbc.com
www.ct24.cz
