Mezinárodní tribunál pro Rwandu včera odsoudil ke třiceti letům žaláře Justina Mugenzi a Prospera Mugiraneza za podílení se na genocidě v roce 1994. Rozsudek, který přivítali pozůstalí s radostí, ale otevírá diskuzi, zdali po sedmnácti letech lze ještě spravedlnosti učinit zadost.
Na jaře roku 1994 se v zemi z oblasti Velkých jezer rozpoutala krvavá genocida, která v rozmezí tří až čtyř měsíců stála život skoro milion lidí. Plánovaným cílem bylo vyhlazení tutsijského obyvatelstva, ovšem mezi mrtvými byli i umírnění Hutuové, kteří odmítli jít cestou krvavého násilí.
Rwandská genocida představuje v moderní historii Afriky zásadní mezník. Symbolizuje složitost afrických etnických, společenských a politických vztahů, které byly rozdmýchány desítkami let nadvládou kolonizátorů, fatální selhání západního společenství a neblahou roli místního rozhlasu, který nemalým způsobem přispěl ke genocidě.
Rwanda se po běsnění vydala cestou ekonomického a hospodářského rozmachu. Ovšem udělat tlustou čáru za minulostí se daří těžko. Mnohdy žijí vrazi s pozůstalými vedle sebe, neboť vraždění probíhalo mezi sousedy, kteří mezi sebou žili po desítky let bez větších problémů. Věznice jsou přeplněné obviněnými čekajícími na rozsudek. Svou vinu většina z nich kategoricky odmítá. Odvolávají se na zmanipulování či na pud sebezachovy, kdy si vybírali mezi svým životem a životem druhého.
Soudní řízení je přitom zdlouhavé, trvající roky a často bez řádného výsledku. Přestože se Rwanda vydala cestou lokálních soudů, kdy očistu od minulosti a potrestání ponechala centrální vláda na místních vůdcích, vyrovnání se s krvavým běsněním je stále pomalé.
Tribunál sice včera poslal do vězení bývalého ministra obchodu a ministra státní správy, zároveň ale propustil dva členy bývalé rwandské vlády - ministra zdravotnictví Casimira Bizimungu a ministra zahraničí Jerome-Clement Bicamumpaku, jimž se podílení či podněcování ke genocidě neprokázalo.
Smíření a odpuštění bude ve Rwandě ještě složité a není to záležitostí týdnů či měsíců. Ani po sedmnácti letech většina předních organizátorů genocidy nebyla potrestána, a jak roky budou ubíhat, prokazování jejich viny bude těžší a těžší. Jihoafrická republika se po letech apartheidu vydala cestou usmíření, kdy se agresoři omluvili a vyznali se obětem ze svých činů a černošské obyvatelstvo jim odpustilo. Možná kdyby k tomuto kroku přistoupila Rwanda už v polovině devadesátých let, ono odpoutání se od minulosti by mohlo být snazší.
Na druhé straně je těžké odpustit tomu, kdo mačetou zabil půlku vaší rodiny a nyní žije v sousedním domě poklidným životem.
