Vlna protestů, která se šíří arabským světem a znervózňuje už samotné čínské představitele, nemusí přinést pouze přeměnu autoritářských režimů, ale může být i lepší budoucností pro ženy. Svržení autoritářských vůdců a nastolení demokratických principů by mohlo zlepšit postavení i samotných žen. Jestli se jim to pořadí, záleží na několika aspektech, z nichž řadu mají ve svých rukou právě ony.
Minimálně v Egyptě si ženy svůj hlas v revoluci a ve svržení prezidenta Mubaraka uvědomují, stály totiž v ulicích vedle svých mužských protestantů. Všichni společně táhli proti starému režimu a hlasitě vyzývali ke změnám.
Překvapením pro mnohé bylo, že během revoluce nedocházelo k násilí či utlačování žen. Nadšení obou pohlaví pro změny je sjednotilo v jeden tábor, který už více nechtěl Mubaraka v čele své země. Když kýžený okamžik nastal a Husní Mubarak 11. února odstoupil, propukla v ulicích Egypta vlna nadšení. V ní už se ale násilí a sexuální obtěžování žen objevilo. Důkazem je i napadaní reportérky CBS News Lary Logan.
Egyptská společnost násilí, které v oslavách propuklo, neochotně přiznává, na druhou stranu se ho snaží ospravedlnit právě oslavou ze změny. „Byla to noc jako po vítězném fotbalovém zápase, která sebou vždy přináší násilí,“ ozývá se z Egypta. Přesto ženy tvrdí, že zaznamenaly odlišný postoj k nim samotným - vstřícnější.
Ačkoliv se Egypt nachází na chvostu žebříčku rovnoprávnosti žen a mužů na světě, egyptské ženy věří ve změnu - pokud ji nezazdí jako po revolucích v roce 1919 a 1952. K horšímu postavení žen v egyptské společnosti přispívá menší přístup žen ke vzdělání, především na venkově, kde jsou ženy často vystavováno sexuálnímu obtěžování a násilí. Jestli budou mít ženy, alespoň v Egyptě, v budoucnosti zajištěno lepší postavení, záleží i na nich samotných. Při přeměně společnosti nesmí zůstat stranou a neustále připomínat, že i ony stály po boku mužů v revoluci, která smetla Husní Mubaraka a nastartovala Egypt k nové éře - jestli prospěšnější, ukáže až budoucnost.
Důležitý faktor v možném zrovnoprávnění mužů a žen v arabském světě bude hrát i role islámských stran a dříve opozičního Muslimského bratrstva. Pokud se právě tyto strany dostanou k moci, možná lepší budoucnost pro ženy bude opět minulostí. Je všeobecně známý fakt, že islám k ženám přistupuje rozdílně než západní liberálně demokratické státy. Postavení mužů a žen v Koránu není rovnoprávné, muž má více povinností, proto je ženě i nadřazený. A to odráží realitu mnoha žen v arabském světě.
O tom, že státy arabského světa - Egypta nevyjímaje - touží po změně, není třeba diskutovat. Jestli to bude změna k demokratickým principům, které známe ze západního světa, či utužení islámské ideologie záleží na obyvatelích arabského světa, včetně samotných žen.
