Jev, jehož tradice sahá hluboko do historie
lidstva, není stále zapomenut, ale po celém světě praktikován. Před sedmi lety
byl dokonce v Iráckém Kurdistánu legální. V Německých městech se
širokou muslimskou komunitou je patrný i dnes.
Vražda ze cti neboli jinak řečeno smytí skvrny na štítu rodiny za předpokladu zavraždění ženského pohlaví. V patriarchálních představách, které jsou zakořeněné hluboko v některých národech, je tento zločin zcela ospravedlnitelný či dokonce nutný.
Vzepření se vůle rodiny nejen při dohodnutém sňatku, cizoložství či snahou o rozvedení je v některých kulturách považováno za pošpinění rodiny. Není důležité či se jedná o potvrzený fakt nebo jen smělou domněnku. Výsledek je stejný – vražda ze cti.
Ta je obvykle provedena nejbližšími dotyčné. Za svůj čin se nestydí, nýbrž se k němu hrdě hlásí. Proč by také ne, když za ruce potřísněné krví své blízké získá úctu okolních rodin. Že je tento jev prováděný pouze na ženách, nemusím připomínat.
Vraždy ze cti jsou praktikovány především na venkově, kde se společnost brání rozvoji a modernizaci měst. Na venkově je také jedinou měřitelnou obchodní cenou čest rodiny. Mnohé chudé rodiny tak odvozují svoji váženost právě od čistoty jejich rodu. A tak si ji také příslušníci rodin chrání. Často po dlouhém rozmyšlení určí nezletilého člena rodiny, aby tento zločin vykonal.
Vražda ze cti má svůj počátek daleko od dnešní multikulturní společnosti. Ačkoliv je považována za fanatismus náboženství, jedná se o zcela mylný názor. Žádné z východních náboženství nemá ve svém učení o tomto zločinu žádnou oporu.
Pro dnešní emancipované ženy je nepředstavitelné, jak domluvené manželství, tak nemožnost rozvodu i za předpokladu, že jejich muž týrá nejenom je, ale i jejich děti. Pro jiné ženy spjaté s kulturními zvyky svých národů je to zcela běžná věc. Jsou majetkem mužů a součástí rodiny, jíž nesmí ani slůvkem, natož činem, protestovat.
Znásilněná svobodná žena je považována pro manželství za zcela bezcennou a její rodina tak nedostává žádné věno za její provdání. Vražda ze cti může být praktikována i na homosexuálně orientovaných jedincích. Tato varianta je ale méně častá.
Jak je vražda ze cti ospravedlňována? Podle jejich vykonavatelů se jedná o udržování náboženských a kulturních zvyků, ačkoliv v právních systémech či jejich náboženských knihách žádnou omluvu nenajdeme. Přitom se jedná o dlouze promyšlené vraždy, nikoli afektové situace.
V komunitách, kde je vražda ze cti uctívána existuje i tzv. sebevražda ze cti, kdy se sama dotyčná vzdá života ve prospěch očištění rodiny. Dříve existoval i hinduistický pohřební zvyk, při němž se manželka zesnulého „obětuje“ na jeho pohřbu. Tento zvyk je dnes jako mnoho dalších již zakázán.
Mimo vraždy ze cti existuje i zločin z vášně, in flagrante delicto, kdy muž přistihne svou ženu při cizoložství. Za tento čin lze nalézt v určitých zemích částečnou či úplnou imunitu u soudu. Jedná se především o země jižní Ameriky či o Izrael nebo Jordánsko, kde zákon o jeho zrušení ani na podruhé neprošel. V Maroku, Haiti či Sýrii o obraně cti najdeme také zmínku. V Brazílii vraždy ze cti zrušili až roku 1991, kdy během jednoho roku bylo zavražděno na osm set žen. O jedenáct let dříve ztratila vražda ze cti oporu i v zákoně Kolumbie.
Přesto v jednadvacátém století se s vraždou ze cti a často v ne malém počtu, můžeme setkat stále. Ovšem nikoliv jak by se někomu mohlo zdát, pouze za branami vyspělé Evropy. Počet vražd ze cti se nepočítá na prstech jedné ruky ani v Itálii, Velké Británii či Německu.
Především Německo a jeho města jako je Stuttgart či Berlín, v nichž žije početná muslimská komunita, s tímto jevem bojuje. Německo se ale rozhodlo tento zločin nepodporovat a existují mnohé organizace, jež pomáhají ženám dostat se z rodinného pekla a postavit se na vlastní nohy.
Samotná Amnesty International na tento dlouhodobý problém upozorňuje, zároveň ale jedním dechem dodává, že je těžké ho vymýtit, neboť sahá hluboko do kořenů jednotlivých kultur. Je tak hluboce zakořeněn, že viníci neváhají svým blízkým ženského pohlaví sáhnout na život, ačkoliv jejich jednotlivá náboženství vraždu z jakéhokoliv důvodu striktně odmítají.
A to při faktu, že mnohé národy jsou pevně spjaty s jejich náboženstvím, jež je pro ně svaté a protiřečit mu či činit něco v jeho rozporu je nemyslitelné, je pak zřejmé, že vraždy ze cti, které předčily i samotné náboženství, bude těžké vymýtit.
Zdroje
http://www.blisty.cz/files/isarc/0108/20010810e.html
http://www.rozhlas.cz/svet/portal/_zprava/418814
http://www.amnesty.cz/svaw/typy-nasili/vrazda-ze-cti.htm
http://www.arabia.pl/czech/content/view/307/16/
