aneb jedenáct dní boje dvou
imperií, západního USA a východní Číny, o suroviny černého kontinentu; v poslední
řadě také o demokracii a lidská práva.
Jedenáctidenní putování Hillary Clinton, coby ministryně zahraničí Spojených států, se dotkne hned sedmi afrických zemí – Keni, Jihoafrické republiky, Angoly, Demokratické republiky Konga, Nigérie, Libérie a Kapverdských ostrovů.
Spojené státy mají na Afriku velký zálusk, ne jen díky prvnímu prezidentovi s černou pletí v roli nejmocnějšího muže světa, jehož kořeny sahají do vzdálené Keni. Afrika, jež se stále otřásá pod špatnou ekonomickou situací, nedodržováním lidských práv, všudypřítomnou korupcí a divadlem pouze předstírajícím demokracii, je také velkým zásobníkem surovin. A svět o tom ví.
Barack Obama byl do svého působiště jmenován před půl rokem a zatímco v okolním světě, stejně jako na poli domácí politiky Spojených států, jeho popularita klesá, na černém kontinentě je to stále ještě masovým jevem. Přání a naděje, že první černošský prezident impéria, čímž USA bezpochyby je, změní neutěšenou situaci Afriky, jsou živá a bohužel i velmi naivní.
Obamova administrativa, v jejímž čele v Africe působí Hillary Clinton, ve svém programu považuje Afriku za jeden z klíčových bodů. Více, než o naprosto chybějící demokracii a neustálém porušování lidských práv, jde o boj o suroviny. Není tajemstvím, že Angola a Nigérie jsou největšími producenty ropy na černém kontinentu. Demokratická republika Kongo zase ukrývá nemalé množství diamantů, zlata či mědi. Tento fakt je velmi zřetelný jak pro USA, tak i pro Čínu, jež v posledních letech započala doslova invazi na africký kontinent.
Proč je Keňa pro Spojené státy důležitá?
Keňa je klíčovou zemí ve východní Africe pro USA. Většina národa je této obrovské velmoci vřele nakloněna, s čímž beze sporu souvisí kořeny současného prezidenta Obamy v Keni. Jelikož část jeho rodiny zde stále žije, považují obyvatelé této země na černém kontinentu za samozřejmé, že Spojené státy poskytnout zemi podporu, jež povede k rozmachu Keni. Ovšem svůj hrneček s mlékem si už i zde stihl Barack Obama rozlít. A to právě při své první návštěvě afrického kontinentu v roli prezidenta, jež ale na místo sem zamířila do Ghany.
Hillary Clinton pronesla ústy prezidenta Obamy k vládě Keni varovný vzkaz. Pokud budou stále blokovat vytvoření zvláštního úřadu k hledání viníků, kteří mohou za povolební násilí v roce 2007, hrozí jim nemalé sankce. Tato zpráva zazněla za zavřenými dveřmi včera. Barack Obama tak zvedl varovný prst na zemi svých předků. Požaduje, aby byla skončená beztrestnost a potrestáni byli ti, na jejichž bedrech leží zodpovědnost za násilí rozpoutané v ulicích.
Ministryně zahraničí navštíví také každoroční obchodní setkání zemí subsaharských národů. V Keni se Hillary Clinton setká se somálským prezidentem Sheikhim Sharifem Ahmedem. Spojené státy chtějí podpořit slabou přechodnou vládu, která je neustále napadána opozicí. Mnozí se obávají, že se ze Somálska brzy stane základna pro militanty. Už nyní tato chudá africká země čelí náporům pirátů u svých břehů, kteří mimo jiné ohrožují i lodě USA.
Jaký je vztah USA s Jihoafrickou republikou?
Za vlády nejméně oblíbeného amerického prezidenta Bushe, byl vztah Jihoafrické republiky velmi vlažný. Prezident Thabo Mbeki nesouhlasil s americkou invazí do Iráku a dalších záležitostí. S novým prezidentem doufají obě země ve zlepšení vztahů a Jihoafrická republika se tak stane významným partnerem Spojených států. Se zemí prezidenta Mbekiho Obama doufá, že se mu podaří přesvědčit představitele Zimbabwe, abych provedl reformy vedoucí k demokracii. Jak tato jednání budou úspěšná, závisí na diplomacii Hillary Clinton.
Proč právě Angola?
Odpověď na tuto otázku je do nebe volající. Ropa. Jak už bylo řečeno, Angola je velkým producentem ropy, z níž získává nemalé peníze. Spojené státy odebírají sedm procent veškeré ropy právě z Angoly. Angola je tak rivalem dalšímu severskému státu Afriky Nigérii, která je největším producentem ropy v Organizaci zemích vyvážejících ropu (OPEC).
Hillary Clinton zde chce také jednat s představiteli země o podpoření dalšího odvětví. Okrem ropy a diamantů, jejichž součet tvoří devadesát procent vývozu, chtějí Spojené státy podpořit i zemědělství, především pěstování banánů.
Demokratická republika Kongo a Hillary Clinton
Demokratická republika Kongo je významnou oblastí, neboť právě zde má USA velký zájem na těžebním průmyslu. Smlouva však mezi státy uvízla na mrtvém bodě. Tento čtvrtý největší stát v Africe je stále poznamenán občanskou válkou započatou v roce 1996. Demokratický systém, jenž sice zní v názvu země, je ale teprve v plenkách.
Znásilňování žen a dívek je zde na denním programu, ačkoliv s tím státní aparát mnoho nedělá. Přesto se očekává, že Hillary Clinton konžskou zemi navštíví především kvůli těžebnímu průmyslu, nikoliv za účelem podpory lidských práv.
V Nigérii je hlavním úkolem Hillary Clinton napravit pošramocenou pýchu země, která se cítí uražená, že právě první kroky nového amerického prezidenta Baracka Obamy nevedly sem. Spojené státy mají bezprostřední zájem na přátelských vztazích s Nigerií, neboť její ropné bohatství převyšuje většinu zemí.
Libérie jakožto šestý stát, jehož svou návštěvou poctí ministryně zahraničí USA, se do objektivu světa dostala zvolením prezidentky Ellen Johnson-Sirleaf, která se tak stala první ženou stanoucí v čele africké země.
Závěr cesty po černém kontinentu je naplánován v Kapverdských ostrovech.
Hillary Clinton v Africe stráví jedenáct dní, a jestli z této cesty vznikne něco převratného, se příliš neočekává. Hlavní cíl, i když se snaží být skryt, je spojenectví, které by přineslo Spojeným státům nemalé peníze a suroviny.
Smutný fakt je, že lidská práva a rozvoj demokracie ve spojení se zvrhnutím diktátorských režimů je až druhotný. Vlastně druhotný? Spíše poslední. Přesto Čína, která zde prosperuje už několik let, je u obyvatel Afriky oblíbenější. Evropa je zavrhována jako kolonizátor v devatenáctém století. Čína přijímána s otevřenou náručí. Nediktuje lidská práva, sama podporuje nedemokratické režimy a dodává zbraně právě těmto zemím.
USA sice určité podmínky si klade, ovšem ty jsou tak zastřené, až je to k pláči. Dnešní Afrika se podobá té z devatenáctého století jen s tím rozdílem, že místo Francie a Velké Británie, které ovládaly velkou část černého kontinentu, je to USA a Čína.
Evropa započala smutnou přeměnu zaostalého afrického kontinentu. Zvrat z primitivní společnosti ke krvavým výbojům, tragické ekonomické situaci, neustálého porušování lidských práv a spíše tyranii než demokracie. USA s Čínou přeměnu ani tak nechtějí, vidí v Africe nové suroviny a nemalé bohatství. Ani červeno-bílo-modrá země Spojených národů a ani červeno-žlutá Čína nepotřebují Afriku stát na svých nohách. Stačí, když bude na kolenou a nechá se přidržovat jimi.
Třeba je to na Antarktidě, aby se začala starat o Afriku bez zištnosti.
