Taky kupujete nemovitost v Itálii?

Ono je to lákavé, Itálie je stát, který má dotace skoro na všechno. A Italové podle toho žijí – než něco koupí nebo nějak investují, počkají si, až na to budou dotace. Dokonce i spousta z nich podniká podle toho, co stát dotuje.

Zdá se mi, že Italský stát si myslí, že pomocí dotací zlepší ekonomii, že díky dotacím budou lidé víc investovat. Já nejsem ekonom a nedokážu posoudit, jestli je to správná cesta. Ale když jsem žila ve střední Itálii, všimla jsem si jedné věci  - pokud někdo z mých známých chtěl něco dělat, ať už se jednalo o investici do bydlení nebo nějaké podnikání, nejdřív se podíval, jestli na to jsou dotace. Jestli „do toho půjdou“. Když dotace nebyly, tak zkrátka neinvestovali. Někteří i podnikali jen v tom, co jim nějak zafinancoval stát.

Když jsem před lety organizovala vánoční trhy, všichni se na mě dívali divně, protože nebyla žádná dotace, která by šla na ně „navléknout“, aby byly nějaké finance aspoň na výzdobu hradu, na kterém se vše konalo. Ani je nenapadlo, že by mohli obejít místní firmy a požádat je o sponzorský dar, jak jsem to udělala já. A když jsem se natrvalo vrátila do Čech a přijela se za nimi podívat v novém autě, reagovali v tom smyslu, že se mám, že u nás stát podporuje podnikání, takže jsem si mohla koupit nové auto. Moc se divili, když zjistili, že jsem si auto koupila i bez jakýchkoli dotací, že ho sama, ze mnou vydělaných peněz, budu několik let splácet, neboť ho mám na leasing, protože k mé práci auto zkrátka potřebuju. Takže investuju ze svého do svého.

Nějak si neuvědomují, že za všechny různé dotace stejně nakonec taky zaplatí ze svého. Že na ně stát někde musí sehnat peníze. Že dotace sice nevyužívají všichni, ale všichni na ně přispívají prostřednictvím daní, které platí.

A co má tohle všechno společné s koupí nemovitosti? Nic, a nebo taky hodně. Jedním ze způsobů, jak podpořit investování do nemovitostí, je totiž v Itálii institut tzv. „prima casa“, tedy „první (nebo také hlavní) dům“. Pokud kupujete v Itálii svoji první nemovitost, ve které budete mít trvalé bydliště, můžete využít daňové zvýhodnění. Vedle nákladů za notáře, poplatku za zápis úředních úkonů do katastru a katastrálního poplatku, které se neliší, je hlavní rozdíl ve výši daně z převodu nemovitostí (kterou už v ČR neplatíme). V případě nabytí nemovitosti, u které nebudete využívat daňových zvýhodnění, je tato daň ve výši 9 %, v případě nabytí jako „prima casa“ je tato daň ve výši 2 %. Základ daně se počítá z tzv. katastrální hodnoty nemovitosti (bývá o dost nižší než kupní cena). Pokud chcete využít tohoto zvýhodnění, musíte do 18 měsíců od nabytí nemovitosti přemístit Vaše trvalé bydliště („residenza“) do obce, na jejímž území se tato nemovitost nachází (tedy do Itálie). Stanete se tak italským rezidentem. Tuto skutečnost ověřuje italský Finanční úřad po uplynutí této lhůty 18 měsíců. Pokud nebylo trvalé bydliště přemístěno, bude Vám vyměřen doplatek daně z převodu nemovitostí.

Že není problém si přemístit trvalé bydliště do Itálie, protože to za tu ušetřenou daň stojí?  Pár háčků to má. V okamžiku, kdy se stanete obyvatelem Itálie - zdůrazňuji, že obyvatelem, tedy že budete mít bydliště v Itálii a italský občanský průkaz, nestanete se občanem Itálie – ihned budete mít několik povinností.

První je podání daňového přiznání v Itálii. Je tak složité, že minimálně první roky je lepší si na to zaplatit účetního. A nejspíš i další, protože se pořád něco mění. Do daňového přiznání musíte uvést i Váš majetek, který máte v zahraničí, a z tohoto majetku platit v Itálii daně. Ano, z majetku, který máte v ČR. Nebo třeba v Grónsku. Daně jsou dvě, IVIE a IVAFE.

IVIE je daň z nemovitostí, které máte v zahraničí. Daň se počítá z katastrální hodnoty, kterou však v ČR nemáme. Pokud máte relativně novou kupní smlouvu, počítá se daň z kupní ceny. Pokud je smlouva stará nebo jste nemovitost zdědili nebo třeba získali darem, pak se daň počítá z tržní ceny. Tato daň je pak ve výši 0,76 %. Pokud by byla výsledná daň nižší než 200 €, daň se neplatí a nemovitost se nemusí uvádět do daňového přiznání. Jenže to vychází na nemovitost, jejíž kupní či tržní cena je přibližně 645.000 Kč. Od daně, kterou budete platit v Itálii, se odečte daň, kterou jste z nemovitosti uhradili v ČR (nebo ve státě, ve kterém se nachází).

IVAFE je daň z finančních prostředků, které máte v zahraničí. Platí se ve výši 0,2 % a týká se peněžních prostředků na účtech, akcií, podílů, investic. V případě účtů a vkladních knížek se daň počítá z průměrného ročního zůstatku VŠECH účtů a vkladních knížek dohromady. Pokud je tato výše nižší než 5.000 €, platí se 34,20 € z každého účtu/vkladní knížky. Každý rok. Za každý účet či vkladní knížku.

Že to je bláznivé? Je, ale ještě to není všechno. Pokud máte auto psané na sebe a chcete s ním jezdit do Itálie, musíte ho do 90 dnů od získání trvalého bydliště převést na italské značky. A co vás čeká, pokud to neuděláte a s takovým autem přijedete do Itálie? Pokud vás zastaví, pokuta je ve výši 400 – 1.600 €, je vám odebrán technický průkaz a majitel (tedy vy) má povinnost do 30 dnů převést auto na italské značky. Pokud se tak nestane, je auto zabaveno. Samozřejmě, že můžete v Itálii jezdit jiným autem na českých značkách, které není psané na vás. V tomto případě máte ale jako italský rezident dvě povinnosti. První je mít u sebe dokument, ve kterém vás majitel vozu opravňuje tento vůz používat – musí být uveden důvod a doba užívání. Pokud vás zastaví a tento dokument nemáte, pokuta je ve výši 250-1.000 €. A také vám auto zadrží do doby, než doložíte požadovaný dokument. Druhou povinností je zaregistrovat takto užívané auto do rejstříku REVE (vozidel zaregistrovaných v zahraničí), pokud doba jeho užívání převyšuje 30 dní během jednoho roku. Registrace stojí 43 €. Pokud auto nezaregistrujete nebo nenahlásíte změny, hrozí pokuta ve výši 715-3.558 €. Tato registrace pak není nutná v případě, že se majitel nachází s vámi ve vozidle. V tom případě samozřejmě nepotřebujete ani dokument dokazující důvod užívání vozidla.

A taky je dobré upozornit, že pokud jako italský rezident vlastníte auto na italských značkách, nestačí platit povinné ručení, ale každý rok musíte platit daň z jeho držení. Její výše je různá podle toho, kde máte bydliště, jaké má auto výkon a pod kterou kategorii Euro spadá. Pokud si třeba koupíte nemovitost v Bibione a máte dieselovou Škodu Kodiaq 150 kW a Euro 6, budete za ni platit přibližně 366 € ročně…

Jak vidíte, stát se italským rezidentem není vůbec levná záležitost. Možná se nakonec vyplatí nevyužít daňových zvýhodnění za „prima casa“ a smířit se s placením pouze daně z nemovitostí. I když ani ta není tak nízká jako v ČR. I u ní záleží na tom, kolik si na ní „přihodí“ jednotlivé obce. Základem je tzv. katastrální výnos, který se násobí katastrálním koeficientem. Když už jsem tu zmiňovala Bibione, tak pokud byste měli byt 3+kk o velikosti 63 m2, pak je daň z nemovitosti ve výši přibližně 420 €.

Nechci nikoho odrazovat od jeho rozhodnutí investovat v Itálii, ale je dobré si nejdřív zjistit, co všechno to obnáší, a předejít tak nemilým překvapením.