Nechtěla jsem tu psát o politice, ale....

prostě to nejde se neozvat. Ano, přiznávám, volila jsem knížete. Volila jsem toho, kdo to umí lépe v diplomacii a jde mu o reprezentování, ne o cpaní se do politiky. 

Jsem ráda, že v tuto chvíli nejsem v Čechách a nemusím se na Zemana koukat každý den v televizi. Stejně jsem ráda, že jsem mohla být doma a odvolit, i když můj hlas byl nakonec menšinový.

Menšinový hned ze dvou důvodů - za prvé jsem součástí menšiny české populace, která k volbám přišla a volila knížete. No, zároveň ale cítím i součástí v zahraničí žijící většiny, která ho také volila, takže se to tak trochu eliminuje...

Také jsem součástí menšiny, o které jsem dříve neměla ani tušení. Totiž menšiny, která se skládá z přibližně půl milionu Čechů, jimž není Zeman prezidentem. Myslím, vlastně doufám, že on to myslel jinak, ovšem já raději budu v této menšině, do které mě on zařadil. Necítím se být součástí dolních deseti milionů. A tímto slovním spojením se cítím dotčená. Nemyslím si totiž, že Češi (a Moraváci a Slezané) jsou národem dolních deseti milionů. Takový výraz mě uráží a ponižuje. Pokud bude národ ponižován svým vlastním prezidentem, musí bojovat o mnoho více, aby si ho ostatní národy vážily. Ne, nejsme národem dolních deseti milionů, jsme hrdým českým národem horních deseti a půl milionu. 

Ale nechtěla jsem psát o tomhle, ale o něčem úplně jiném. O tom, že místo první dámy, jako je to v celém světě, bych měla mít první slečnu. První slečnu, která dle vlastních slov nechce jít po vzoru svého otce do politiky, neboť "Já se snažím od toho distancovat. Tátovi jsem samozřejmě pomáhala s kampaní, budu mu pomáhat i nadále, ale spíš jsem odmala směřovala k diplomacii". Už tohle mluví o všem - kdo vidí v roli prezidenta hlavně diplomata, jež nás má především reprezentovat v zahraničí, volil pana Schwarzenberga, kdo chtěl politika, volil pana Zemana. Politika, který něco hlásá, ovšem něco jiného činí. Jako s první slečnou.

Dle českých zákonů je prezident chráněnou osobou s ochrankou hrazenou ze státních peněz. Chráněnou osobou se stává i jeho manželka, ovšem pouze pokud oficiálně doprovází prezidenta. To, předpokládám dle jejího dosavadního chování, bude jen vyjímečně. Takže by teoreticky český stát mohl ušetřit. Teoreticky. Možná je to tím, že často pobývám v zahraničí, asi přestávám správně vykládat české zákony a nařízení (ač bych to, jako právník, měla ovládat). Nepochopím totiž, z jakého důvodu mohl ministr vnitra Kubice rozhodnout o udělení ochranky nejen první dámě, ale i slečně Zemanové. Protože ona není ničím jiným, než řádnou občankou České republiky, třeba jako já. A já žádnou ochranku nemám. Natož pak hrazenou ze státní pokladny, tedy i ze mnou placených daní. Ano, vadí mi to a moc. Vadí mi, že je slečna Zemanová při moderování akce na filozofické fakultě UK chráněna lidmi, jež jsou placeni i mnou. Je to absurdní a nesmyslné plýtvání penězi, které by mohly sloužit na něco užitečného. Třeba na školství, že, pane Zemane? A ochranka bude u první dámy stále? Nebo jen tehdy, kdy jí to náleží dle vládního nařízení?

Je mi líto. Je mi líto, že valná část české populace zase odvolila jako ovce populistického politika, který umí dobře mazat med kolem huby. Ovšem jen do odvolení. Jakmile se dostal k moci, zákony a vyhlášky už pro něj neplatí. A o to mu vlastně šlo. Myslím, že blaničtí rytíři už zase začínají ostřit své meče, aby nás přišli zachránit od záhuby. Já v to doufám.