Tedy ne, že by bylo toto ovoce pro cyklisty nebezpečné… I když… Někdy se nebezpečným stát může. Ovšem ne proto, že jej cyklista jí, ale spíš proto, KDE ho jí…
V oblasti jižního Lazia, kde jsem léta žila, je krásné moře. Písečné pláže, průzračná voda, plno ryb, občas bylo možné pozorovat i želvy. Některé pláže jsou snadno přístupné, v přístupu k jiným brání strmé, bujnou vegetací porostlé útesy. Ty ale bývají nejhezčí, protože tam nebývá tolik lidí, také to jsou „volné“ pláže, bez všudypřítomných slunečníků s lehátky. Kdo je chce mít, musí si je sám snést.
Podél pobřeží vede silnice vedoucí z Říma do Neapole. Nad některými z těchto pláží, ke kterým se musí dostat přes útesy, jsou vybudovaná malá parkoviště, ze kterých je krásný výhled na moře. Kde to jde, je od parkoviště vyšlapaná cestička až dolů k moři. Na jednom místě někdo kdysi dokonce vybudoval celkem pohodlné schody, na jejichž konci se za jejich použití v sezóně platí, dříve to bylo 1 €, teď už snad eura 2. Ta pláž je známá jako „300 gradini“, tedy 300 schodů. Asi vám je jasné, proč ten název.
Kromě toho, že je k ní vybudovaný celkem pohodlný přístup, je tato pláž všude známá jako nudistická pláž. A v poslední době je snad ještě více známá jako pláž LGBT komunity. Nad pláží je docela velké parkoviště, které bývá plné nejenom v létě, ale i v jiných ročních obdobích. Na důvod jsem byla upozorněna hned po mém příjezdu do Itri. Abych se nelekla, kdybych se tam náhodou chtěla zastavit, abych se kochala přírodou. To parkoviště se totiž využívá k „alternativním“ setkáním, je jakýmsi „lovným místem“ – pro LGBT komunitu a pro páry toužící po výměně partnerů.
No a s tímhle parkovištěm měl velice zajímavý zážitek můj kamarád cyklista. Jednoho slunečného jarního dne se vydal s dalšími dvěma kamarády na projížďku směrem k moři. Kousek od parkoviště bohužel píchl. Dojeli na parkoviště a pokoušeli se kolo opravit, ale nedařilo se. Nakonec se dohodli, že on na parkovišti počká a jeho kamarádi se vrátí domů a přijedou pro něj autem.
Svítilo sluníčko, bylo teplo, a tak si rozepl cyklistický dres. Jak tak čekal, dostal hlad. A jako správný cyklista měl s sebou na doplnění energie banán. Opřel se tedy o zábradlí a začal pomalu jíst. Za chvíli za ním přišli dva mladíci, kteří seděli v autě zaparkovaném na druhém konci parkoviště. Abych to zkrátila – nechtěli mu nabídnout pomoc, byli to gayové a líbil se jim jako muž. No, já se jim ani nedivím… Kupodivu se prý nakonec na ničem nedohodli...a kamarád byl rád, že za chvíli přijeli jeho „zachránci“, aby ho i s kolem odvezli domů.
A jaké z toho plyne poučení? Banán je vynikajícím zdrojem energie, ale dávejte pozor, na jakém místě ho jíte. Nebo to udělejte jako můj kamarád, který si místo banánů vozí raději sáček s ořechy.
