Český a moravský masopust se pomalu vrací do našich ulic spolu s jeho tradičními maskami. Někde se tradice udržela a pokračuje dál, na většině míst se obnovuje. Můžeme ale říct, že skoro všude najdeme ty samé masky, stejné oslavy.
To v Itálii je to úplně jiné! Karneval (italsky carnevale, má stejný význam jako český masopust) je tradičním svátkem, čemuž odpovídá i jeho pompéznost. Žijí jím celá města, děti chodí do škol v maskách a nejde jen o jeden jediný den. Oficiálně je období karnevalu od 6. ledna do masopustního úterý, tedy 40 dní před Velikonocemi. Nejdůležitějším dnem je právě poslední den karnevalu, tedy masopustní úterý, kdy se školy rozzáří maskami, protože jen málokteré dítě chce jít do školy bez ní. Hlavní karnevalové oslavy ale obvykle bývají v neděli před masopustním úterým a přípravy na ně někde začínají hned po skončení oslav v roce předchozím. Brzy pochopíte, proč trvají tak dlouho.
I v případě karnevalu mají různé oblasti své typické oslavy, většina z nich je spojená s alegorickými vozy. Děti karneval milují hned z několika důvodů. Mohou se obléci do masek, aniž by jim to rodiče zakazovali, všichni pečou karnevalové sladkosti, ale hlavně – mohou dělat kanadské žertíky! Protože italský karneval (hlavně tedy masopustní úterý a většinou neděle před ním, kdy se pořádá průvod), to je vedle masek i heslo „Carnevale, ogni scherzo vale“, tedy „V karnevalovém období všechny žertíky vám povolí“. Tento zvyk má původ již v antickém Římě, kdy si během Saturnálií lidé mohli vyměnit své sociální role a dělat ostatním žertíky. Na obličej si přitom dávali masky, tak se snadněji vžili do nové role a nebylo vidět, o koho jde. Dávejte si proto pozor, když vás kamarádi fotí, protože místo telefonu by mohli mít v ruce jeho napodobeninu stříkající vodu. Také se připravte na klasické kanadské žertíky jako pastou namazané kliky, pískající podsedáky, vibrující propisky nebo třeba za vámi přijde vaše ratolest s hřebíkem propíchnutým skrz prst. A až se půjdete podívat na nějaký průvod, připravte se na to, že se vrátíte plní papírových konfet a umělé pěny, obojího se při italském karnevalu spotřebují tuny.
Ve světě je nejznámější benátský karneval a jeho masky. Ty jsou opravdu jedinečné a nádherné. Nemusíte na ně čekat na jeden konkrétní den, po Benátkách je v karnevalovém období potkáte na ulicích běžně. Musíte ale počítat s tím, že do Benátek přijíždí na karneval snad polovina světa a bohužel nejsou nafukovací. Takže se to chce obrnit trpělivostí a počítat s tím, že sice masky uvidíte, ale vyfotit se s některou se vám ani nepodaří.
Přiznám se, že i když jsem od Benátek bydlela jen hodinu vlakem, na karneval jsem tam nikdy nejela. Ty davy lidí mě vždy odradily. Také ale jsem měla možnost vidět místní karnevaly, které se možná i díky blízkosti Benátek za své masky stydět nemusely. My jsme pravidelně jezdili do městečka Ceggia, místní karneval je v okolí známý pro své krásné alegorické vozy a do detailů vypracované masky.
Oproti Benátkám, kde nejsou prostory pro karnevalové průvody, zato se v něm pořádají tradiční bály v maskách, využívají ostatní italská města své ulice a většinou pořádají karnevalové průvody alegorických vozů. Ty jsou někdy až neskutečné. V tomto ohledu je asi nejznámější karneval v toskánském Viareggiu, jehož původ sahá až do roku 1873. Nebo na druhé straně Itálie v Centu, kde pořádají „Evropský karneval“, který je jediným družebním karnevalem karnevalu v Rio de Janeiro. Alegorické vozy často zdobí obrovské hýbající se sochy politiků, populárních osobností, zvířat nebo výjevů z filmů a knih. Dosahují výšky i 20 metrů – proto se na nich začíná pracovat hned po ukončení karnevalu předchozího. Tyto obrovské sochy jsou totiž utvořené z papírové kaše. Možná jste si někdy zkusili udělat masku z nafukovacího balónku – nafoukl se a na něj se postupně pokládaly proužky novinového papíru namočené do lepidla na tapetování nebo naředěného herkulesu, který se po zaschnutí obarvil barvami. Tohle je něco podobného, jen v několikanásobném měřítku. A k tomu ještě připočtěte masky lidí, kteří se na tomto alegorickém voze a kolem něj pohybují. A vynásobte opravdu vysokým množstvím měst a městeček, ve kterých se podobné karnevalové průvody pořádají. Opravdu lze říci, že karnevalem žije celá Itálie, někde i celý rok.
Jsou ale i místa, kde je tradiční karneval trošku jiný. V sicilském Arcireale jsou alegorické vozy vytvářeny s pomocí živých květů a tisíců světel. Představte si tu krásu a vůni! A večerní průvod! V sardinské Mamoiadě se zase můžete pokochat tradičními maskami Mamuthones, kteří mají dřevěné masky na obličeji, na sobě ovčí kůže a ověšeni jsou velkými zvonci. Pohybují se opravdu pomalu, vždyť jejich zvonce mohou vážit až 30 kg!
Asi nejzvláštnější je ale karneval v piemontské Ivrei nedaleko Turína. Je spojený s historickou událostí, možná i spojenou s legendou. Kdysi dávno se mladá mlynářka Violetta odvážně postavila proti právu první noci, a tyranovi, který ho na ní chtěl uplatnit, usekla hlavu jeho vlastním mečem. To bylo signálem pro místní obyvatele, aby se vzbouřili. Karneval připomíná tuto vzpouru bitvou mezi devíti skupinami „obránců“, z nichž každá brání jednu část města, a alegorickými vozy. Původně na ně z vozů házeli fazole, neboť tyran prý dvakrát ročně daroval chudým lidem hrnec fazolí, což oni považovali za opovrhování jimi, proto fazole vyhazovali. V průběhu let se místo fazolí začaly používat pomeranče, protože fazole byly také házeny děvčaty z balkonů a oken na okolo procházející mladíky, kteří se jim líbili. Jelikož byly fazole symbolem chudoby, začaly se používat pomeranče na důkaz toho, že mladíci mají pro mladé dívky určitou cenu. Už víte, kam mířím? Ano – karneval v Ivrei je známý pro svou „Pomerančovou bitvu“, která se koná tři dny po sobě (od neděle do masopustního úterý). Kdo ji chce vidět, ale nechce dostat ránu pomerančem, musí si na hlavu navléci červenou čepičku „beretto Frigio“, která trošku připomíná velkou ponožku. Tu musí ostatně nosit všichni obyvatelé už od čtvrtka jako důkaz toho, že podporují vzpouru místních. Zkusíte to příští rok s nimi?
