Jak se jednou bude říkat době v které žijeme a kde jsou její hranice?

Budeme jí říkat doba sdílení, roztržek, rozkolka, tříkolka, podpásovka nebo doba "akčně plánovací" či světélkující? Mohla by se jmenovat i "bez domova", nejen v souvislosti s uprchlickou krizí, doba rezolucí či registrační.

Tato otázka: "Jak se jednou bude říkat době ve které žijeme?" zazněla Na plovárně u Martina Ebena. Položil ji na závěr, zhruba před rokem host, pan Profesor a nechal otázku otevřenou. Z kupy otázek bez odpovědí a absence řešení, je tato otázka snad nejdůležitější a je na nás všech.

Klidně by se mohla jmenovat neřešitelná, řešení nejsou vítána. Je málo předložených schůdných řešení. Přesto, jsou-li předložena, nezavládne nadšení. Jsme tak otráveni, že už se neumíme ani nadchnout. Nevidíme nutnost řešení nebo nemáme problémy?

Mohla by se jmenovat sebevražedná, nejen podle vzrůstajícího počtu sebevražd. Ale podle toho, že řešení hledáme politická místo lidská a praktická.

Doba sršňů, by se mohla jmenovat. Poněvadž místo řešení hledáme impulzy k zviditelnění problémů v akčním rytmu médií. Reakcí je málo, roste naštvanost a naštvanost se mění v hašteřivost, hašteřivost v nenávist a nenávist ve válku. Válka přináší uprchlíky a více uprchlíků potřebuje více politiků a více úředníků.

Politici a úředníci nestíhají odpovídajícně reagovat na měnící se podmínky, pouliční půtky se zastavují směrnicemi nebo zvýšeným počtem policistů. Čím ale zastavit války produkující uprchlíky?

Jsme postiženi nemocí zvanou těkalismus, těkáme od jednoho k druhému. Pohybujeme se od těkalismu k apatii. Nejraději máme články kritizující naše politiky. Je to jistý druh zvrácenosti, přitahuje nás fotka politika vyretušovaná k ošklivosti. 

Soutěžení politických stran nás přivádí k duelu OVM a počet stran roste jak houby po dešti. Duel je souboj, legislativně se proti duelu bojuje od 17. století, my si je dáváme v neděli k obědu.

Může se jmenovat koloběžní, zastaví-li někdo ten koloběh byrokracie a přijde s rozluštěním jako princezna Koloběžka

Bezodpovědní, doba bez odpovědí a bez odpovědnosti k budoucnosti. Sypou se kritiky, nekladou se otázky, odpovědi absentují ze samého principu našeho právního ne-řádu.

____________________________________________________________________

Tato doba je krizová a krizové okamžiky si žádají jasná a moudrá slova. Srozumitelná všem a přijatelná pro blaho celku. Pro blaho, ne pro nemístné zisky, upřednostňování jakýchkoliv skupin a celek vrhající do válek, do hybridních válek.

Neprzněme dobu nicneříkajícími slovy, zahrňme ji odpovídajícím humorem, tu vlídným, jindy ostrým. Existuje i humor politický, umět objektem humoru udělat sebe, středem zájmu pak druhé a celek. Z celku, si nikdy srandu nedělejte, z prostého důvodu: celek je víc než jedinec. Zahrňme dobu humorem a kulturností, na kterou se čím dál více odvoláváme ve smyslu křeťansko-židovských tradic a obav ze střetu s jinou civilizací.

Lidi, pojďme být prostě lidé, od nelidskosti jsou tu ti, co se nám nelíbí, omezují svobodu, nerespektují právo a zapírají dědictví našich předků: Svobodu a Demokracii. Dostali jsme se na rozcestník: svobodu a naše tradice posílit nebo je zavrhnout a vydat se zpět, k idiocii, nenávisti a blábolismu.

____________________________________________________________________

Síla a váha slova a kde jsou naše hranice?

"Síla slova. Se slovy si nelze zahrávat. S ohněm nelze si zahrávat.
Nepravdivost, která ovládla současnou naši civilizaci, která manipuluje, je větší nebezpečí než mnozí vyznavači islámu, kteří mezi námi žijí", Dominik Duka v pořadu DVTV:

http://video.aktualne.cz/islam-nezna-pojem-blizniho-tvrdi-kardinal-duka/r~f691614cb21811e4aff10025900fea04/

"Pro antiku slovo, to je souhra, konsensus mezi skutečností, pojmem a vysloveným slovem, čili pravdou", kolem 21. minuty.

"My jsme vlastně konfrontováni s vykořeněnými islamisty. Vyrovnávají se s tím po svém. Mají velký problém, tím že jsou přesunuti do našeho prostoru", kolem 3. minuty

Islám nezná pojem bližního. Známe a uznáváme tento pojem my? Uznává a respektuje jej naše "kulturní společnost", vláda, naše politika, naše doba? Pokud zní odpověď NE, naše civilizace se vrací zpět, opouští vizi humanismu. Výkřiky překrývají slova, vykořenění trhá kořeny, netolerance dusí názory.

"Humanita je náš poslední cíl národní a historický, humanita je program český", T.G.M.

?"Dobrý politický lídr vždy zvolí raději možnost zahájení DIALOGU než ovládnutí určitého prostoru", papež František - k problémům dnešní doby.

___________________________________________________________________

Fundamentalismus (z latinského fundamentum - základ) je urputné lpění na základních principech. Je protikladem modernismu. Nejčastěji je užíván ve spojitosti s náboženstvím, kde označuje směry, vyžadující doslovný výklad základních knih a jejich aplikaci do života. Bývá spojen s přesvědčením o absolutnosti vlastní pravdy, provázeným netolerancí k odlišným názorům.

Původně byl označením pro určitou skupinu protestantského hnutí v USA od přelomu 19. a 20. století; v 80. letech se termín rozšířil v médiích a začal být používán v povšechném smyslu „krajní nebo ultrakonzervativní křídlo“ na nejrůznější hnutí a myšlenkové směry, stále více pak na islámský extremismus.