Zřejmě současníkům připadají knihovníci málo mužní. Což je nesmysl. Jakožto knihovnice s tím naprosto nesouhlasím.
Od časů syna dobrušského kupce, literární osvětou proslulého vlastence F. L. Věka, se pohled na muže v knižních službách bohužel poněkud zakalil. Kontejner dějin už evidentně zaklapl víko nad situací, kdy se kupříkladu pan Láznička chlubí v hospodě kamarádům, že jeho kluk je knihovníkem a chlapi obdivně mručí: „No, to je tedy terno!“
Zřejmě současníkům připadají knihovníci málo mužní. Což je nesmysl. Ruku na srdce. Kdy naposledy jste zkusili den co den třiadvacetkrát za šichtu zdvihnout objemnou encyklopedii barokních malířů či šestikilové memoáry válečných vojevůdců a zasunout je do horní poličky knižního regálu? No vidíte. Je nespravedlivé, že zrovna knihovníkům současnost přiklížila nálepku špatně placených vzdělaných sucharů, ačkoli tihle chlapíci mají mnohem blíž ke statečným pyrotechnikům. Že nechápete souvislost? No, obě profese přece nesmějí při výkonu svého povolání sáhnout vedle a škrtat sirkou.
Je to už dnes bohužel tak nějak společensky dané, že se na prvním rande dívce příjemně podlamují kolena, pokud se jí nápadník představí coby biomedicínský inženýr, záchranář nebo fotbalista. Vyklube-li se ze ctitele knihovník, podlomí se slečně kolena leda tak hrůzou, když si uvědomí, že až přivede ženicha domů, bude muset mamince přiložit na čelo studený obklad, protože sousedovic Jarča si namluvila finančně zaopatřeného analytika technické podpory, zatímco ona si klidně přivede nějakého sečtělého ňoumu.
Že se vám to zdá přehnané? Nechte na hlavě. O prestiži našeho řemesla výmluvně hovoří například výsledky ankety, v níž čtenářky jednoho dámského časopisu za nejvíce sexy povolání považují profesi pilota, lékaře, policisty, hasiče, plavčíka, barmana a právníka, zatímco knihovník se zuby nehty drží na chvostu tabulky cechu erotických idolů ve společnosti hrobníka, exekutora a deratizátora.
Jsem však optimista. Já naši profesi totiž vnímám docela jinak. Ačkoli být knihovnicí jsem se zprvu bála! Zřejmě se podivíte a možná si i na čelo zaťukáte, protože práce v knihovně je všeobecně brána jako poklidně ušlechtilá záležitost, kde není prostor pro riziko. Co by se mi tam mohlo stát horšího, než že neunesu tlustý slovník nebo omylem zařadím sbírku Čapkových fejetonů Zahradníkův rok do botaniky?
Však moje obavy prýštily úplně odjinud. No schválně. Co byste v křížovce doplnili do devíti volných políček, pokud by zadání znělo: sexuální symbol?
Valentino?
Bardotová?
Dobrá, to je vaše volba, ale s takovým přístupem byste tajenku nevyluštili. Já bych napsala KNIHOVNÍK.
Mým argumentem na jakoukoli pochybnost je totiž muž, který měl k askezi pořádně daleko. Byl to Giacomo Casanova. Jen pouhé vyslovení slavného jména zavání prostopášností. Tento milovník žen, dobrodruh, spisovatel a proslulý svůdník působil v letech 1785-1798 na duchcovském zámku jako knihovník hraběte Karla Josefa z Valdštejna. Odjakživa mě tato skutečnost uváděla v příjemný úžas a jeho odkaz je pro mě zavazující.
Ale konec nadsázky. Dnešní bibliotékář prostě musí být vzdělaný literární znalec a počítačově obratný filozof. Zkrátka něco mezi Aristotelem a Billem Gatesem. A vás, milé dívky a ženy, které se snad ještě zmítáte v pochybách, ujišťuji, že je velice nejisté, že světový fotbalista Cristiano Ronaldo ví, co nového napsal britský prozaik Julian Barnes nebo skvělý slovinský spisovatel Drago Jančar, ale jedno jisté je, kopnout do meruny svede i knihovník z Dolních Ouholic. :-)
