O vyspělosti našeho soudního systému jsem si zevrubně zapřemýšlela, když do domku maminky mého kamaráda vnikl grázl a pobodal starou paní nožem na koberce.
Při listování starou velvarskou kronikou mě zaujalo vyprávění o typické figurce města. Byl jí strážník jménem Vilém Burian. A myslím, že se zalíbí i vám. Zatímco se v okolních obcích a městech množily stížnosti, že policajty je na ulicích málo vidět a panuje nepořádek, ve Velvarech tomu bylo jinak.
Strážník Burian konal službu poctivě, ulicemi města procházel pravidelně a jeho bedlivému zraku neušlo nic. Byl to svérázný pán, byl menší obtloustlé postavy a funkci městského strážníka vykonával od roku 1873. Ale především byl postrachem tuláků a opilců, kteří místním přinášeli jen soužení svým špatným chováním a výtržnostmi.
A trestnou činnost řešil po svém. Zavřel-li výtržníka kvůli vážnému prohřešku do šatlavy, přinesl mu k večeři velkou porci bramborového salátu a dva štědře prosolené slanečky. Pak udiveného hříšníka ujistil, že jde o zvláštní fundace na pohoštění pocestných a že mu přinese ještě velký džbán dobře vychlazeného piva, aby měl na velvarskou šatlavu pěkné vzpomínky. Uvězněný lump se s chutí dosyta najedl a nedočkavě vyhlížel strážníka se slíbeným džbánkem, aby tu slanotu mohl zapít. Strážník se však ukázal až ráno, kdy nebožáka zmučeného žízní pustil na svobodu.
Vězeň bez otálení spěchal ke studni, aby uhasil nehoráznou žízeň a pak rychle prchal z města, jemuž dal navždy vale. Více se tu již neukázal. Tento způsob výkonu trestu na něj platil víc, než hrozba celého roku v žaláři. Velvarský strážník Vilém Burian takto kuriózně udržoval ve městě pořádek, aby se místní občané nemuseli obávat pobudů a násilníků. A dařilo se mu to.
Samozřejmě obdivuji vyspělost našeho soudního systému, po léta zdokonalovaného, novelizovaného a do spravedlnosti fušujícího, plného opravných prostředků, předběžných rozhodnutí, rozhodčích řízení a s postem ombudsmana. To si musím i několikrát zopakovat, když se třeba dočtu, jak se před pár lety otrlý zloděj vloupal do chomutovské lékárny a ukradl finanční sbírku určenou plzeňské Nadaci pro transplantaci kostní dřeně. Nebo když jiný grázl před časem vnikl do domku maminky mého kamaráda, pobodal ji nožem na koberce a způsobil jí doživotní zdravotní postižení. Ale řekněte sami, není genialita potrestání a prevence kriminality právě v jednoduchosti?
Já vím, je to těžké. Šatlavy už nemáme a strážníka Buriana jakbysmet. Ale zasolit lotrům, to by se snad zvládnout dalo. Tak víte co? Já jdu zadělat na bramborový salát a vy si odběhněte naložit nějakého sledě.
