Mnozí jsme rádi, že vůbec nějaké zaměstnání máme a nikdo po nás nemůže chtít, abychom se kvůli tomu za pokladnou v supermarketu nebo ve výkopu s krumpáčem v ruce tetelili blahem.
Zdravý selský rozum a odborní psychologové soudí, že to nejlepší, co pro sebe může člověk udělat, je chodit do práce s chutí a s úsměvem, zkrátka natěšeně. Asi namítnete, že se to snadno řekne, ale leckdy nemáme právě na výběr. Jsme rádi, že vůbec nějaké zaměstnání máme a nikdo po nás nemůže chtít, abychom se kvůli tomu za pokladnou v supermarketu nebo ve výkopu s krumpáčem v ruce tetelili blahem.
A přesto naši volbu - zejména při prvním vstupu do praktického života – mnohdy ovlivňují neuvěřitelná kritéria. Vyslechla jsem nedávno ve vlaku rozhovor dvou dívek, ze kterého vyplynulo, že jejich největší touhou je vybrat si takové povolání, jehož výkon jim skýtá největší pravděpodobnost, že je někdo pozve na rande. Bez ohledu na odbornou přípravu se jim jako kýžené profese zamlouvaly zejména servírka, zdravotní sestřička, hosteska, pánská kadeřnice, recepční, masérka či fitness trenérka, zatímco laboratorní vědkyni, dámskou krejčovou a kastelánku dívky označily jako neprovdatelné.
Jejich povídání a ubíhající krajina za okýnkem mě inspirovaly k zamyšlení, o jakých bizarních povoláních jsem kdy slyšela nebo četla já a posuďte sami, že možnost seznámení s vhodným protějškem je zde naprosto podřadná. Nevím, jak vám, ale mně se jako velmi nezvyklá jeví profese odborníka na analýzu osobnosti žraloků, jejímž ekvivalentem v českých poměrech může být třeba psí psycholog. Už vidím, jak hodinu hučí do zasmušilého dalmatina, aby neměl deprese ze sousedovic aktivního pudla, a jeho páníčkovi pak vystavuje tučný účet. Vzpomínám, že jsem před časem četla několik inzerátů nabízejících našim studentům kuriózní práci v zahraničí. Budoucím vzdělancům se nabízela možnost vyzkoušet si třeba práci dekoratéra útulků pro tučňáky, očichávače vajec, čističe fontán a sběrače klokaních výkalů. Jak vidíte, jsou to profese ryze zahraniční, u nás o takovou nezakopnete.
Ovšem najdou se občas i povolání zvláštní a takřka zapomenutá. Já bych například, pokud bych měla tu možnost, okamžitě navrhla resuscitovat pro dnešní dny opět velice užitečné povolání nomenklatora. Že netušíte, která bije? Ten člověk byl v podstatě chodícím adresářem a kalendářem. Určitě se i vám nejednou stalo, že jste například na večírku potkali člověka, který se k vám nadšeně hlásil, a vy jste si zaboha nemohli vzpomenout, o koho se jedná. Tak to se starým Římanům nemohlo přihodit. Měli k tomuto účelu k dispozici chlapíka, který jim hlásil jména a nacionále kolemjdoucích osob. Nomenklator byl kromě jiného dokonale obeznámen s tím, jak a zda vůbec je daná osoba důležitá, s kým se stýká a jaký je její rodinný stav. Napadá mě, že pokud by se toto povolání znovu zavedlo, mohly by výše zmíněné slečny dělat klidně učitelky ručních prací a přesto být na večírku dobře informovány.
Až budete svým potomkům pomáhat při výběru povolání, přimlouvám se, nesuďte jejich představy o profesním štěstí tak přísně. Jak jste se právě přesvědčili, existují zaměstnání, o nichž jste dosud neměli ani ponětí. Ale bude-li váš maturant trvat na odletu za moře, kde se hodlá věnovat sběru klokaních výkalů, nezoufejte a navrhněte mu, že si tento džob může nejdřív vyzkoušet i v domácích poměrech. Věřte, že mu pak při vynášení plných lopat bude úplně fuk, jestli si na městském chodníku ulevil domorodý hafan nebo australský vačnatec. A vaše dcera bude po první šichtě ještě ráda spřádat plány o tom, že přišívat krajkové límečky na dámské halenky v teple krejčovského salónu nemusí být zase tak špatné, a že chlapa si najde třeba tak, že ho odloudí některé zákaznici.
