V rekordně horkých dnech kulminují nejen tropické teploty, ale i partnerské neshody. To pak stačí jen ta příslovečná poslední kapička…
Vážení čtenáři, víte, kdy manželovi stoprocentně povolí nervy?
Když chlap při odjezdu na chalupu naloží dvě tašky manželčiny garderoby… plus její notebook, kosmetický kufřík, opalovací lehátko, papírovou krabici plnou bulvárních časopisů, kolečkové brusle, sušičku na ovoce, skládací kolo, domácí pekárnu a tenkou igelitovou tašku, do které manželka nakoukne a otráveně řekne: „To musíš s sebou pořád všude tahat ty šachy?“
Když si manžel, který spokojeně leží na pláži, všimne, že jeho žena, která je mizerná plavkyně, v moři divně skáče, mává rukama nad hlavou, křičí a poulí oči, skočí do vln, aby zabránil jejímu utonutí, a když k ní doplave, tak mu žena řekne: „Co blbneš, to se jako předvádíš, jak umíš plavat, jo? Já jsem ti jen ukazovala tu vysokou blondýnu, že má na sobě ty samý plavky, co se mi líbily minulý týden na Kladně ve výloze.“
Když se žena v pátek ráno manžela zeptá, jestli nezapomněl, že s nimi o víkendu pojede na chalupu i její nejlepší kamarádka, manžel hrdě odpoví, že nezapomněl, protože Jitku, která byla jeho ženě na svatbě za svědkyni včera potkal ráno na parkovišti a zavolal na ni, že už se těší, až si o víkendu u nich na chalupě zase jednou spolu ugrilují krkovičku a manželka zaječí:„Ty pitomče, co jsi to udělal, to je ale trapas, moje nejlepší kamarádka přece není Jitka ale Simona!!!“
Když se manželka těsně před odchodem do divadla ještě čančá v předsíni u zrcadla, zatímco taxík, který jim manžel objednal již čeká před domem, a ona při šestém tupírování ofiny vydá manželovi pokyn, aby jí honem přinesl ze skříně malou černou kabelku a přidá kousavou poznámku, že kabelku pozná snadno, protože v ní má ústní sprej, který teď potřebuje. Manžel kluše do ložnice, správně identifikuje kýženou skříň i správný šuplík, na jehož dně leží osm malých kabelek, z čehož tři jsou černé a mají naprosto totožný obsah: zrcátko, kapesníčky, řasenku, propisovačku, žvýkačky, ibalgin, náplast… Jeho nervozita nabírá na obrátkách, košile se mu začíná lepit na záda, ale opanuje se a pro jistotu ještě zkontroluje kabelku modrou, stříbrnou, bílou… a jupíííí, ústní sprej je tam. Přiběhne s trofejí do předsíně a manželka s despektem řekne: „Člověče, co ti tak dlouho trvalo, teď kvůli tobě přijedeme pozdě.“
Milí čtenáři, jestli jsem vás alespoň trošičku pobavila, tak jsem moc ráda, že jste pochopili nadsázku, s níž jsem dnešní blog psala. A jestli jste teď otrávení, že u vás doma je to podobně, pak věřte, že za to jako autorka fakt nemůžu. :-)
