Nedostatek užitkové vody letos znemožňoval pěstitelům častou vydatnou zálivku, takže nejeden zemědělec teď lamentuje nad úrodou brambor velikosti angreštu.
Poslední dobou se často píše o lidech, kteří došli k úhoně, protože si něco špatně přečetli. Většinou jde o kupní smlouvu. Jen zřídka o knižní román. Alespoň se ke mně zatím nedonesla zmínka o případu, kdy by nespokojený čtenář – říkejme mu třeba Vaněček - popohnal autora k soudu kvůli tomu, že neporozuměl dodatku, v němž literát vysvětlil pohnutky románového hrdiny natolik nepřehledně, až měl kvůli tomu zmatený knihomol těžké sny a hořce litoval, že si s tak pitomým epilogem vůbec něco začínal.
U kupní smlouvy je to jiné. Tam je důležitá každá řádka. A lhostejno, jde-li o všehoschopný mixér nové generace nebo o stavební pozemek. Kupující si zkrátka nepřečetli všechno. Nevšimli si dodatku psaného malým písmem a hned bylo do budoucna zaděláno na nepříjemnost. O komplikace a různá překvapení si říkají i ti, kdo považují důkladné pročtení návodu k použití či příbalového letáčku za zbůhdarma utracený čas.
Současným čtenářským fenoménem, který považuji za pěkné zlořádstvo, je totiž takové vnímání textu, kdy si čtenář po prvních pár větách sám doplní to, o čem se domnívá, že je náplní napsaného, očima přeskočí pár odstavců až na konec a obsah si v podstatě domyslí. Že často mylně, je nasnadě. A představte si, že si ještě při takovém čtenářském bordelářství zkouší vytvořit vlastní názor. Tak ten musí vypadat. Vsadím se s vámi, že takového liknavého čtenáře s jeho narychlo upatlaným názorem by hnal i Vaněček svinským krokem ze vrat.
Například vloni oslovila celý svět zpráva, že se na Marsu nachází tekoucí voda. Chápete? Nejde o nějaké stojací kaluže, ona teče! Přelomový objev zveřejnila NASA po spektrální analýze snímků sondy a zevrubně se o tom hovořilo na tiskové konferenci ve Washingtonu. Tato stěžejní informace nezaujala jen Lujendru Ojhu z Technologického institutu v Georgii, jenž své zjištění publikoval v magazínu Nature Geoscience, ale i ty české zahrádkáře, kterým v letošním horkém létě zakrněl karfiól. Nedostatek užitkové vody znemožňoval pěstitelům častou vydatnou zálivku, takže nejeden zemědělec teď lamentuje nad úrodou brambor velikosti angreštu. Nevím, jestli bral Americký Národní úřad pro letectví a vesmír tuto skutečnost v potaz, než začal meziplanetární vodohospodářské informace vytrubovat do světa, a do srdcí našich farmářů zasévat závistivá semínka.
Dříve než Český svaz zahrádkářů začne stáčet pohledy k večerní obloze a přemýšlet o daleké služební cestě, bych chtěla jeho členy upozornit na jednu drobnou větu z tiskové zprávy. Voda na Marsu se sice prokazatelně vyskytuje v tekutém skupenství, avšak ve formě extrémně slaného roztoku. Nejsem sice na slovo vzatý odborník, ale dovolím si tipnout, že to nebude nic výživného ani pro ředkvičky.
A úplně na závěr bych chtěla adresovat uklidňující informaci do Luhačovic. Nestrachujte se o Vincentku. Než nějakého filutu napadne, že nejlepším lékem na záněty dutiny ústní je solný roztok z Marsu, určitě do vědeckého zjištění jiný odborník takovým tím malým, úplně prťavým písmem dodá, že tekoucí voda z Marsu je pro kloktání nevhodná.
P.S. Mám tušení, že až si to přečte Vaněček, tak do rána nezamhouří oka.
