To už člověk musí být pořádný morous, aby se v těch místech kabonil, byl naštvaný a utrhoval se na ostatní, protože s nákupním košem nepostupují tak rychle, jak by si představoval.
Vlastně ani nevím, komu ta kočička patří, ale někomu určitě. Zřejmě má své lidi naproti přes silnici v některém z těch přízemních rodinných domků. Možná je to kocourek, nekontrolovala jsem :-) Ale jedno je jisté, je neuvěřitelně společenská, protože tráví celé dny v prostoru před naší samoobsluhou. Pospává u nákupních košíků, sedí před záhonkem nebo u lavičky, dělá milou společnost nakupujícím či kolemjdoucím dětem i dospělým. Je nádherná, opečovávaná a dobře živená. Chci tím říct, že žádná opuštěná chudinka, nad kterou se člověku srdce svírá bolestí. Naopak. Má krásné zbarvení a zdravě huňatý kožíšek.
Je neskutečně milá a přátelská. Všichni jsme na ni hodní. Mnozí jí kupujeme kočičí dobroty a máme radost, když se spokojeně olizuje. Má na klidnějším rohu budovy své kalíšky na vodu a na pochoutky. Ale tato kočička neloudí, nikoho neobtěžuje. Je to prostě takový spokojený tvoreček, který s pokorou lásku přijímá i rozdává. Funguje tam takhle už druhým rokem a ještě jsem neviděla, že by se na někoho naježila, sekla po něm tlapkou. A zaplaťpámbu jsem ani nezaregistrovala, že by jí někdo ubližoval nebo se k ní nějak nepatřičně choval. V její blízkosti jsou naopak lidi i sami na sebe hodnější a přívětivější.
To takhle vyjdete s plnou nákupní taškou, v hlavě se vám honí spousta povinností a starostí... a pak vám padne pohled na kočičku, která si schrupla přímo v záhonku u sámošky. Nejdřív ve vás trochu hrkne. Ježiši, snad ji něco nepřejelo. Ale pak zaznamenáte to pochrupkávání a zdvíhající se hrudníček a začnete se usmívat, rozněžňovat, chodit opatrně, abyste ji nevzbudili nebo nějak nešetrně nezajeli s nákupním košem příliš blízko k záhonku, usmíváte se i na další lidi a na kočičku se s nimi navzájem upozorňujete.
A co teprve když na nákup právě přicházíte a kočička vám jde po chodníku v ústrety. A vy se impulsivně skloníte, pohladíte její hebký kožíšek od oušek až po ocásek, cítíte pod ním spokojené předení, které rezonuje přes vaše dlaně až do vaší duše, a v ten okamžik se vám zdají všechny nepříjemnosti jako nevyžádaný balast, který se vám právě povedlo odhodit.
A tak si říkám, že by se možná u nás ve Velvarech mohla uzákonit jako základní měrná jednotka dobré nálady: jedna kočička. Jestli se u vás lidi na sebe mračí, zkuste jim tu naši měrnou jednotku naordinovat.
