Obecná představa chlapa, dejme tomu na oslavě narozenin, většinou vizualizuje člověka v kalhotách, který v jedné ruce třímá vepřovou kotletu a ve druhé džbán piva.
Přiznávám, že podobnému klišé jsem byla dlouho také nakloněna. Ale před pěti lety jsem v pražském Paláci knih Luxor zažila křest své knížky fejetonů. A okolnosti, které ho provázely, tyto mé představy navždy rozmělnily.
Milí čtenáři, jestli teď čekáte nějaké pikanterie, asi vás zklamu, protože výskyt tolika asketů na jednom místě se hned tak nevidí. Kupříkladu první z kmotrů knihy moderátor Karel Voříšek držel bezlepkovou dietu, což ho okamžitě vyřadilo z konzumace kremrolí a mini pizz, které jsem pro tuto akci vlastnoručně vyrobila a do Prahy navozila s představou, jak si všichni pochutnají. Vzpomínám, že jsem kvůli tomu vstávala už v pět ráno a představovala jsem si zámořské knižní autorky, které v podobné situaci vstávají určitě až v deset a jdou na kosmetiku, aby byly co nejkrásnější na akci, kdy se kvůli nim a jejich dílu sejdou spousty lidí, zatímco já se potím u rozpálené trouby a před odchodem na vlak se stihnu tak maximálně učesat.
Stejně ohleduplně se k pohoštění zachoval i ilustrátor, sympaťák Boris Pralovszký. Veganství je druh filozofie a životního stylu, který spočívá v odmítání konzumace živočišných produktů. Na rozdíl od běžného vegetariánství se strávník vegan zříká nejen pojídání masa, ale i vajec a mléčných výrobků, někdy i medu. A vězte, že ilustrátor mojí knížky poctivým veganem je.
O tuto informaci však byl ochuzen druhý křtící muž, vtipný doktor Ivo Šmoldas. Dostavil se o něco později s omluvou a s tvrzením, že si nedá ani víno, jelikož je momentálním abstinentem. Věřte, že v přítomnosti tolika dietních omezení jsem se ani neosmělila přítomné seznámit s tím, že trpím intolerancí laktózy a musím se vyhýbat mléčným výrobkům. A taky jsem se společně s početným publikem poctivě od srdce zasmála, když Ivo Šmoldas do mikrofonu prohlásil, že postřehl, že se v zákulisí hovořilo o tom, že jeden z autorů knihy je veganem. A pak svým osobitě rozvážným hlasem smutného muže dodal: „Napadlo mě, že to asi bude Pralovszký, protože paní Ortová na to nevypadá.“
Na závěr vás chci ujistit, že domů jsem se vracela jen s velkou náručí květin, protože po občerstvení se doslova zaprášilo, a na spanilé zámořské autorky jsem už ani nevzdechla.
P.S. A milé ženy, uvědomila jsem si, že když je chlap opravdu formát, pak k tomu, aby se k vám choval jako kavalír, a ještě vás skvěle pobavil, nepotřebuje ani vepřovou kotletu, ani džbán piva.
