Asi takhle. Od pátku nad vedlejší vesnicí probíhá technoparty. Je to od nás asi 5 kilometrů, takže žádné křepčení přímo za naším plotem se nekoná. Doléhají ke mně jen dunivé zvuky.
Asi takhle. Od pátku nad vedlejší vesnicí probíhá technoparty. Je to od nás asi 5 kilometrů, takže žádné křepčení přímo za naším plotem se nekoná. Doléhají ke mně jen dunivé zvuky. Občas mi připomínají neúnavné brigádníky při práci s bucharem, sbíječkou, občas mám pocit hornického rubání.
Noční doba přináší hluku víc. Neumím spát při zavřeném okně, tak mi noc přináší technoparty až pod duchnu. Když se spánek nedostavuje, zkouším si představit, co přesně tento druh zábavy mladým přináší. Tedy možná i starším, ale já si nějak neumím představit penzistu, který se spokojeně v hustém dešti svíjí před řvoucími reprobednami.
Abych nevypadala jako nepřející škarohlíd, tak krom rušení ostatních, proti těmto akcím nemám celkem nic. Ať se každý baví podle svého. Nepodsunuji mládeži ani Vlachovku a Pepíčka Zímu, ani přehlídku vojenských dechových hudeb, Holky z naší školky, ani sborový zpěv národních písní. Prostě si tak sedím na posteli a dumám. Nedostatek spánku a decibely na hranici únosnosti byly až donedávna považovány za útok na zdraví lidského organismu. Jde u mládeže tedy o něco jako soutěž o hledání vlastních limitů? Zkrátka, kolik bych toho vydržel, kdybych žil v době druhé světové války a mučili mě nacisti? Ano, jde o zocelování. Kdepak, v tom bude něco jiného.
Sakra, po té operaci ledvinového kamene ještě stále musím v noci odbíhat na WC častěji, než by se mi líbilo, ale cestou zpět do postele se snažím zachytit bušivé tempo a kroutit tělo v techno rytmu, ale žádnou radost mi to kupodivu nepřináší. Duc, duc je moc rychlé, a ani to potřásání tělem se mi nevyplatilo. To víte, natřásala jsem i močový měchýř a musím mu znovu vyhovět. Zřejmě jsem se ještě nedostala do kýženého extatického transu, který je při vnímání techno hudby potřeba a brusinkovým čajem do něj asi nespadnu.
Nezatracuji žádný hudební žánr, na každém si najdu něco pro mě. Už jsem poslouchala techno, country i Kmochův Kolín. Ale prostě se mi nedaří pochopit motivaci velké skupiny lidí, která vydrží existovat 3 dny mezi hudebními detonacemi takřka bez spánku. Chybou bude, že pro mě je hudba především to, co si můžu sama zazpívat, i když nejde elektrika. A když si notuji Život je jen náhoda, nemusím se ohlížet na přísně dané tempo Beats Per Minute.
A tak jsem chtěla požádat o vaše názory na akce typu technoparty a tento hudební styl. Netuším, jestli blogy čtou i mladší ročníky, aby sem někdo z nich přidal náhled a vlastní vysvětlení, ale byla bych ráda.
A my si zatím pusťme k nedělnímu obědu cokoli, co nás těší poslouchat. Ale televizní zprávy ne, to radši to techno.
