Někde jsem musela ve výchově udělat chybu, ale nevím kde. Neplnoletý syn má víc peněz než já a začal mi jimi vyhrožovat.
Knihovnici se čtenáři někdy svěří i s tak citlivými okolnostmi svého života, že by to možná jinému nepovídali. Také jsem za čtvrt století za výpůjčním pultem naslouchala některým hodně zajímavým zpovědím a později je se souhlasem jejich vypravěčů zpracovala. Napadlo mě, že letní prázdniny jsou jako stvořené pro čtení skutečných příběhů. Další z nich mi vyprávěla Jana:
Když bylo synovi Ondrovi 8 let, přišel jednou ze školy s tím, že jeho spolužák půjde na konkurs reklamy na nějakou instantní polévku, a on že chce jít taky. Moc se mi to nezdálo, ale syn o to moc stál, tak jsem si řekla, že alespoň omrknu jako to chodí ve světě, který jsem do té doby neznala, a ještě můžu být naprosto klidná, jelikož syn naději na úspěch nemá, vždyť se stydí, i když mi má říct básničku.
Nakonec to dopadlo tak, že spolužák neuspěl, zatímco Ondřeje vzali. Ostatní ambiciózní rodiče nás políčkovali nasupenými pohledy, ale režisér mi později vysvětlil, že Ondrova určitá neohrabanost byla roztomile bezprostřední. Ondřej pak pár dní olizoval ve studiu lžíci a blaženě předstíral, že má nejraději tuto polévku. I když jeho role zde nepatřila mezi hlavní, přesto mu náležel celkem slušný honorář, který jsem mu takřka celý uložila na účet a zbytek jsem synovi dovolila utratit s kamarády v cukrárně, kde jeho přechodnou reklamní slávu promlsali.
Přiznávám, že i přes moji nechuť k vystavování na televizní obrazovce, kde se syn naštěstí jen mihl, jsem finanční přínos ocenila. Byli jsme už dva roky bez manžela a táty, který se odstěhoval se svou novou partnerkou do Ostravy. Proto, když nám po čase přišla z produkce další nabídka na novou roličku v reklamě, už jsem synovi nebránila. Tentokrát již konkurs neabsolvoval, jelikož v databázi zjistili, že Ondra je přesně ten typ, který potřebují. Jeho nová úloha byla o něco větší a též finanční efekt výraznější. Opět putoval na synovo konto a já jsem měla radost, že mu koruny jednou přijdou vhod. A přišla další nabídka. Onemocněl osvědčený dabér dětských rolí a Ondrův hlásek by se jim prý hodil pro namluvení drobné úlohy. Tato chvíle zpečetila náš další osud, což jsem tehdy nemohla tušit ani ve snu. Ondru od té doby pozvali jako záskok ještě několikrát. Až jednou dostal svoji největší příležitost: dabovat jedinou dětskou roli v mnohadílné telenovele.
Nesmírně ho to bavilo. Už nebyl ostýchavý, naučil se pracovat s hlasem a já jsem proseděla hodiny v autě při čekání na moji hvězdičku. Nahrávací studio se nacházelo mimo centrum a nemohla jsem nechat syna jezdit večer po Praze samotného. Rezignovala jsem na své vlastní záliby, protože syn byl do dabingu častokrát povolán na poslední chvíli, nebo se něco muselo přetáčet. Zkrátka jsem nebyla paní svého času. Ale syn byl šťastný, neměl čas na lumpárny a jeho bankovní účet narůstal. Stal se často využívaným dětským představitelem malých i větších rolí, které mohl namlouvat až do patnácti let, protože se mutování dostavilo později.
Synův přerod v muže jsem vítala i z toho důvodu, že bude s dabingem konec. Na dětské role se již nehodí. Chtěla jsem, aby se více soustředil na školu a poznal i jiné zájmy. Ale zmýlila jsem se. Syn začal točit puberťáky, nedospělé grázlíky, hlasy z černošských gangů... Zkrátka nabídky neustávaly, Bylo jich pravda míň, ale byly. A tehdy Ondra přestal být tím milým klukem. Přisuzovala jsem to jeho věku a měla svatou trpělivost s jeho nemožným chováním a projevy revolty dospívajících.
Synovi bude zakrátko 18. Opravdu nejsem mámou, co pije dítěti krev přehnanou starostlivostí, ale s Ondrou není rozumná domluva. Nedodržuje dohodnuté, začal chodit opilý, ke mně se chová hrubě. Teď však vytáhl nejtěžší kalibr. V podstatě mi vyčetl, že jsem mu peníze, které si vydělal dabingem, nedovolila průběžně rozfofrovat, že jsou jeho a neměla jsem žádné právo mu je zadržovat, lhostejno, že na jeho kontě. Nikdy jsem si z nich pro potřeby domácnosti nevzala ani korunu. A že jsme neměli na rozhazování, tomu věřte. Doufala jsem, že jednou ocení, že má finanční prostředky na studia a nemusí se dřít na brigádách.
Jenže teď mi oznámil, že v den plnoletosti ode mě odejde a celý obnos si z účtu okamžitě vybere. Pronajme si byt, pořídí si silnou motorku, pojede na exotickou dovolenou, zkrátka si začne užívat. A na maturitu se vykašle, k ničemu ji nepotřebuje. Mám se podívat na sebe a na něj, maturitu mám a na rozdíl od něj na kontě směšnou částku.
Jsem na dně. Otci, který by mu mohl jít mužným příkladem a trochu domluvit, je to jedno. Nevím co dál. Sama velké úspory nemám a jestli syn vše skutečně neuváženě rozhází, nebudu ho moct podporovat. Někde jsem musela ve výchově udělat chybu, ale nevím kde. Chtěla bych situaci zachránit a napadají mě tyto možnosti:
a) Mám převést peníze dočasně na svůj účet a čekat, až syn dostane rozum?
b) Dát synovi ještě větší volnost, aby neměl důvod ode mě odejít?
c) Utratit naspořené peníze za rozumné věci do domácnosti dřív, než je syn promrhá s kamarády?
d) Nechat syna peníze rozházet, aby poznal, jak je těžké žít bez nich?
Ke které možnosti byste se přiklonili vy?
První tři letní příběhy byly tyto:
https://zdenkaortova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=668874
https://zdenkaortova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=669677
https://zdenkaortova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=670757
