Aňa Geislerová o smrti uvažuje naprosto originálně. Přirovnává ji k procesu výměny mléčných zubů....
Dnešní blog je určený hlavně těm, kdo si nemyslí, že knihy jsou jen komplikovaným procvičováním abecedy.
Na některé věci je totiž lépe pohlížet s časovým odstupem. Tato metoda se mi již mnohokrát osvědčila. Proto teď zalistuji kalendářem a vrátím se spolu s vámi do loňského pátku třináctého května. A taky do soboty čtrnáctého. Oba dva dny jsem strávila v Praze na knižním veletrhu: Svět knihy 2016. A jelikož za dveřmi již postává Svět knihy 2017, chci se s vámi každý den, než ten letošní stiskne kliku, podělit prostřednictvím fotografií a drobných postřehů o skvělou atmosféru, která zde vloni panovala. A zkusím (zuby jsem si čistila) trochu té nálady na vás dýchnout.
Knižní veletrh je nejen elegantní setkávání čtenářů, nakladatelů, knih a jejich autorů, ale taky svátkem knihovnic a knihovníků. Za výhodné veletržní ceny můžeme vylepšit knižní fondy svých domovských knihoven a navštívit zajímavé besedy, autogramiády, křty knih a přednášky.
Proto jsem si nenechala ujít například autogramiádu výborné herečky, která umí psát. A hodně dobře psát. Aňa Geislerová měla v pátek jednoznačně nejdelší frontu zájemců o podpis. Její kniha s úsporným názvem - P..S. - prostě lákala a čtenáři se kolem herečky jen rojili. Nedivím se jim. Aňa byla velmi půvabná a popíjela šampus s jahodou. Ten bychom si dali s chutí všichni. Někteří raději než autogram. Já jsem odolala a věnovala na oltář knihovnické řeholi dehydrataci. Ve Veletržním paláci totiž panovalo tak neuvěřitelné dusno, že se mi potila i taková místa, která k tomu nejsou primárně určena. Když mi bylo nejhůř, vzpomněla jsem si na pasáž právě z knihy paní Geislerové, kde uvažuje nad tématem smrti a přirovnává ji k výměně mléčných zubů. Prý by bylo dobré mít možnost, podobně jako při výměně mléčných zubů, si ji zkusit jednou nanečisto.
Jestli vám taková úvaha připadá poněkud zcestná, pak jsem zvědavá, jak vám bude připadat moje kamarádka Mirka. Čím je jí hůř, čím větší má zdravotní potíže, při nichž každý druhý leží jako lazar a s bídou natáhne ruku pro hrnek s čajem, tím razantněji Mirka uklízí. Bane, uklízí je slabé slovo. Ona gruntuje. Prý kdyby to dopadlo nejhůř, aby si pozůstalí nemysleli, že byla nějaká šmudla.
A já se s vámi těším na čtenou zítra.
