Správná relaxace nemá za úkol nás stresovat, ale naopak zregenerovat oslabenou psychiku a připravit nás do blázince, kterému se říká všední den.
Dnešní neklidná doba dovede lidem přímo mistrovsky odčerpávat energii a elán. A zřejmě jako kompenzaci každodenních zátěžových situací nám nabízí celou škálu relaxačních technik. Teď nemám na mysli klimbání u televize, ačkoli znám spoustu těch, kdo si lepší odpočinek nedovedou představit. Ačkoli právě pospávání u televize může být stresující relaxací, protože v tomto případě stres nastane ve chvíli, kdy procitneme a na televizní program se zadíváme. Jenže já jsem byla nedávno odborně poučena, že jakkoli může být povalování těla i mysli u obrazovky příjemné, skutečně není tím pravým ořechovým.
Správná relaxace má za úkol nás stimulovat. Vrátí do zdravé rovnováhy celé tělo i mysl. Zregeneruje oslabenou psychiku a připraví ji do blázince, kterému se říká všední den. Umění účinně se uvolnit, nás může zachránit třeba před důležitou zkouškou, pomůže při ponižujícím pérování šéfem, nebo nás zbaví trémy před veřejným vystoupením.
Nedávno jsem dostala možnost, vyzkoušet si jednu z uvolňovacích technik na vlastní kůži. Měla ve mně odbourat nahromaděný stres a zapracovat na splnění mých přání. Jmenovala se jóga nidra se sankalpou. Pokud vám to nic neříká, pak vysvětlím, že nidra znamená spánek nebo dřímota a sankalpa je něco jako kladné předsevzetí. Byl den, kdy se mi to vyloženě hodilo. Nahromadil se ve mně vztek na prodavačku, která v prodejně zeleniny během obsluhování hovořila do mobilu. Na mou duši na nás zákazníky celý čas nepromluvila ani při vážení mandarinek, ani při vracení drobných. Obdivovala jsem, co všechno lze před úplně cizími lidmi telefonicky probírat se synovou partnerkou.
Ano, k tomu mi relaxace bude užitečná. Vžene mi do hlavy opět vlídnost a třeba i pomůže odstranit přesvědčení, že se žena za pultem chovala jako dacan. Horší to bude s kladným přáním. Aha. Už to chápu. Nemůžu si přát, aby se té ženské rozbil mobil. Musím pozitivně toužit, aby mi její telefonování příště nelezlo na nervy, i kdyby snaše diktovala Naše furianty.
Z cédéčka mi vemlouvavý hlas říká, jaké mám náhle těžké paže, nohy i každý prst zvlášť, a že si mám v prostoru za čelem představit klidné moře rozlévající se do daleka. Náhle dostávám křídla a vznáším se svobodně jako pták. Letím prý vysoko nad mořem a starosti nechávám daleko za sebou. Letím až nad vonící louky, které hrají překrásnými barvami. Jenže něco je špatně. Uvolněná nejsem ani trošku. Jsem prostoupena obavami, že mé statné tělo drobné ptactvo mezi sebe nepřijme. Ušklíbnou se určitě i labutě. A co až mi nad mořem dojdou síly, nebo na louce špatně přistanu? Dělá mi starosti, zda je méně stresující utonout ve vlnách či se střemhlav rozplácnout mezi jetelem a rozrazilem. Relaxace končí. A ze mě je vystresovaný uzlíček nervů.
A víte co? Až příště půjdu nakupovat, budu si přát, aby té nevychované ženě došel kredit a relaxační cédéčko nabídnu nějakému dobře krmenému mořskému rackovi, protože teď už vím, jak stresující myšlenky ten chudák musí mít. Uf, to se mi ulevilo.
