Možná si ještě vzpomenete na trapas, kdy herec Charlie Sheen poskytl omylem půlce planety své telefonní číslo.
Stalo se to před deseti lety. Přes sociální síť se chtěl spojit se zpěvákem Justinem Bieberem. Když se mu však pokusil svůj mobil poslat přes zpěvákův Twitter, omylem ho zaslal všem pěti milionům Bieberových fanoušků.
Tato informace budiž útěchou i pro nás, kdo občas omylem vytrousíme něco, co mělo zůstat v pytlíku drobných tajností, protože – jak vidno – dopouštějí se tohoto prohřešku i hlavy více pomazané, než je ta naše.
Co je však proti tomu, že jste si jednou pustili pusu na špacír a omylem prozradili širšímu příbuzenstvu, že teta Olinka přidává maggi i do sekané, přehmat hlavního pracoviště prezidenta Spojených států amerických. Bílý dům v květnu roku 2014 omylem identifikoval vysoce postaveného pracovníka Ústřední zpravodajské služby (CIA), když rozeslal novinářům seznam lidí, kteří budou při návštěvě prezidenta Baracka Obamy v Afghánistánu. Na seznamu se skvělo i jméno velitele sekce CIA v Kábulu, které ale samozřejmě nemělo být vyzrazeno. Tak tomu říkám větší malér než náhlé a pro tetu Olgu nevysvětlitelné upejpání vašeho rodinného klanu nad sekanou pečení.
Jako knihovnici mě napadá, že pokud jste četli román Dcera pouště, museli jste hned na začátku příběhu narazit na pasáž, kde hrdince Petře, která přijede do pouštního království navštívit svého dědečka, jeden z příbuzných omylem prozradí, že má být proti své vůli provdána za dědova obchodního partnera šejka Rashida. Říkáte, že jste to nečetli a je vám celkem fuk, jestli se slečna stane perlou harému nebo šejkovou daňovou poradkyní? Pak by vás mohlo pobavit něco ze skutečného života.
Byla jsem pozvána přáteli na sraz rodáků jejich obce, kde se odehrávala spousta zajímavých setkání. Vítali a občas se zde i pracně navzájem identifikovali dřívější obyvatelé, kteří se již dlouhá léta nepotkali. V jednu chvíli k naší skupince přispěchala milými setkáními rozjařená paní. Před lety se provdala někam na Vysočinu a od té doby se ve svém rodišti na Kladensku nevyskytovala. Čas se zachoval jako literát a dámě do tváří vepsal něco, co tam dříve neměla, takže se musela starousedlíkům trošku připomenout. Ale ona sama si nepřála, aby dřívější sousedé prozradili svoji totožnost, protože na sebe byla pyšná, že bez dlouhého uvažování může volat: „Ty jsi Mirek Vejvodů, a ty Anička Karasová, a ty jsi Jarda od horního rybníka... a ty, mladej, mi nic neříkej, ta podoba je neuvěřitelná, ty musíš být syn Vendy Svojtky.“
A bylo vymalováno. Dáma totiž vyslovila nahlas to, co si všichni místní – vyjma paní Svojtkové a pana Machatého - špitali už sedmnáct let. Že Pavlík Machatý je tajným hříchem jeho matky a jejich souseda Václava Svojtky.
Co k tomu dodat. Snad jen to, že než si pustíme pusu na špacír, nejdříve jí dobře vyměřme trasu. A jestliže na našich myšlenkách není nic chytrého, co by se dalo bezpečně obnažit, zůstaňme raději cudní!
P.S. Víte, jak by bylo na světě fajn, kdyby si alespoň poslední odstavec mého blogu přečetli politici?
