S čestnými skutky to není tak jednoznačné. Důkazem budiž anglické přísloví, které říká: „Čestný muž nikdy nepodvádí víc než jednu ženu.“
Tak jsem se včera dívala na televizní zprávy a napadlo mě, že lidstvo pochybilo. Celá desetiletí se snaží zabránit vymírání živočišných druhů, vydává Červené knihy ohrožených zvířat a pak mu takřka mezi prsty unikne čestný muž. Obávám se, že již není koho zachraňovat. Jen si zkuste sami vzpomenout. No... kdy naposledy jste potkali čestného muže? A přitom historie a velká literatura se jimi jen hemží.
Možná je to tím, že být čestným mužem je hrozně nepohodlné. Pokud si nějaký chlapík zamane být hodným toho titulu, musí se sakra držet zpátky. Nesmí pomlouvat, loupit, mluvit hrubě, podvádět, vrážet pomyslné kudly do zad, musí být nepřetržitě připravený dávat každému na potkání čestné slovo a mít do lesku vycíděné boty. Tou poslední podmínkou jsem si jista, protože jsem dosud nečetla ani jeden román, kde by se vyskytoval čestný muž v zablácených galoších či umolousaných polobotkách.
Čestný muž to měl vždycky těžké zejména ve vztahu k ženám. Již autor dona Quijota, Miguel de Cervantes, řekl, že čestní muži se žení rychle, moudří nikdy. Stačilo jen, aby se chlapík ocitl o samotě v jedné místnosti s dámou o chloupek déle, než přísná společenská norma vyžadovala, nebo se jejího předloktí dotkl jindy než při tanci, a už se musel k situaci postavit jako čestný muž. Oženit se. Dneska nás, děvčata, mužský nevede k oltáři, ani když se na nás v tlačenici na autobusové zastávce lepí tak intenzivně, že cítíte i jeho... ale no tak, na co vy hned nemyslíte, nechte mě to dopsat... že cítíte i jeho mateřské znaménko.
Napadá mě, že čestní muži se o svoji záhubu postarali i sami. Stačil nějaký divný pohyb na burze, nesplněný slib či neuvážené slovo a už se zavírali do místnosti s lahví koňaku a s pistolí nabitou jedinou kulkou. Čestní muži se většinou rekrutovali z řad vzdělanců a profesně úspěšných jedinců, protože si hlavu kulí provrtávali většinou v knihovně, v pracovně se sametovými závěsy nebo na velitelském můstku. Alespoň nevím o nikom, kdo by tak učinil ve sklepě na brambory nebo v dílně u ponku.
Přesto, milé čtenářky, při pomyšlení na nedostatek čestných mužů nepropadejte panice a buďte spokojeny s tuctovým pánem, co máte doma. Ono to s čestnými skutky totiž není tak jednoznačné. Důkazem budiž anglické přísloví, které říká: „Čestný muž nikdy nepodvádí víc než jednu ženu.“
Možná se vám teď zdá můj blog neúplný, protože zatím nedal přímou odpověď na otázku položenou v jeho názvu. Tak dobrá. Já si myslím, že čestní muži ještě úplně vyhubeni nebyli. Osobně jich několik znám. Jen se místo do žaketů, důstojnických uniforem a papalášských obleků mnozí šatí třeba do montérek či lékařských a učitelských plášťů. A věřte, že v jejich těle koluje tolik cti, že se jim tam už nevejde ani cholesterol.
P.S. Divíte se, proč se dnes tak rozepisuji o vyhubení čestných mužů? No vždyť jsem vám to pověděla hned na začátku. Dívala jsem se na zprávy. Tedy, abych to upřesnila, na zprávy z politiky.
